Mikulášská byla typická „kontrolní obchůzka“. Zjišťovala, jestli se děti umějí modlit, vysvětluje etnolog Šimša

21. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mikuláš čert v Praze

Jak žili naši předkové na českém venkově v období podzimu? Jak se tento čas oddechu a veselí, v němž se užívalo toho, co bylo sklizeno, postupně proměnilo v čas adventního ztišení? Nejen o tom v pořadu Leonardo Plus vypráví ředitel Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici etnolog Martin Šimša.

„Svatá Kateřina věsí húsle do komína,“ připomíná etnograf starým rčením změnu, se kterou končilo veselé období a začínalo období adventu. „Nejde sice tak o velký půst jako před Velikonocemi, ale advent měl podobné podmínky, měl také jiné písně než Vánoce.“

Primárním cílem cílem Mikulášské bylo zjistit, jestli se děti umí modlit.
Martin Šimša

Čtěte také

Ve městě ale byla situace trochu odlišná.

„V tomto období se do města většinou vracela šlechta z venkova, které zde prožila léto a podzim. Ten byl obdobím honů, které šlechta brala jako sportovní činnosti, při které si zásobovala vlastní spižírny, ale přebytky se také prodávaly.“

„Po návratu do města šlechta v tomto nastoleném trendu pokračovala, advent, neadvent. Takže se tehdy potkávaly šlechtické společnosti. Ne snad že by se pořádaly plesy, ale společenských událostí byla celá řada, například přijížděly kočovné divadelní společnosti.“

Dušičky a Lucie

Na venkově ale období toto ztišení jakoby opět odkazovalo k dušičkám. „V podzimních zvycích se objevují tajemné a maskované bytosti, které sice často nazýváme podle svátku, ke kterému se vztahují, ale třeba Lucie toho nemá moc se samotnou světicí společného.“

„Svým způsobem se nám v ní znovu zhmotňuje představa mrtvých, kteří se vrací nebo na nás nějak dohlíží,“ vysvětluje Šimša.

Lucie bývaly zahalené v bílém a z řepy měly vyřezané veliké zuby.
Martin Šimša

Lucie ve venkovském prostředí nepůsobí nějak pozitivně. „Naopak je přísným karatelem a kontrolorkou žen. I její vzezření je trochu démonické: bývaly celé zahalené v bílém a z řepy měly vyřezané veliké zuby, takže působily dost hrůzostrašně.“ 

Čtěte také

„Těchto bílých a démonických postav najdeme v českém folklóru více. Prolínají se například mikulášskými zvyky, kde se také bílá postava časem objevila. Měla podobu anděla, ale také podobu smrtky, se kterou se při mikulášských průvodech na jihovýchodní Moravě běžně setkáváme.“

Ostatně sama mikulášská obchůzka je typická školní obchůzka, upozorňuje ředitel. „Jejím primárním cílem je zjistit, jestli se děti umí modlit.“ 

„Mikuláš je z tohoto primárně zkoušel, což je v katolickém prostředí zásadní. Proto ho také doprovázel ten čert, který měl být tím zlým.“ 

Také proto mikulášská obchůzka byla často vlastně obchůzkou učitelskou nebo kostelnickou, kdy obcházející byli často ministranti. 

„Ve 20. století se ten původní zkoušecí záměr oslaboval ve prospěch obdarování, ale zkoušení ze znalosti modliteb a katechismu zde bylo prostě primární a na to se navázaly tyto bílé figury, které nám podzimem neukotveně putovaly,“ připomíná jeden z náboženských rozměrů podzimního období Martin Šimša. 

Jak se na venkově slavily dušičky? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu.

Spustit audio

Související