Jak učit o klimatické krizi? Nejlepší je dětem ukázat, že mohou věci kolem sebe ovlivnit

„Děti se s klimatickou změnou potkávají nejen na televizních obrazovkách, ale i v dalších souvislostech. Některým velká voda vzala střechu nad hlavou, dalším uschly na Vysočině lesy, ve městech je horko,“ poukazuje Kříž, který působí také jako středoškolský a vysokoškolský učitel.

Dokládá tím, že dětem ve vyučování pomáhá, když se dopady klimatické krize ukazují na tématech, která jsou jim blízká.

„Nemůžeme koukat jenom na tučňáky a stoupající hladiny oceánů, musíme se podívat do našich lesů. Potřebujeme, aby děti mohly být aktivní a mohly ovlivňovat věci kolem sebe,“ říká programový ředitel obecně prospěšné společnosti Chaloupky.

Čtěte také

V participativní výuce nejsou děti pasivní a učí se pracovat s vlastními chybami i ambicemi

Z průzkumů totiž vyplývá, že problémem mladých lidí není to, že by nevěřili ve změnu klimatu. Ale frustrace z toho, že s ní nedokážou nic udělat.

Studující také někdy trpí environmentálním žalem. Tento prožitek byl ale v minulosti v politické rovině zesměšňován. „Mladí mají špatné svědomí z mnoha návyků, které se ve společnosti naučili, a které jsou proti přírodě. Prožívají pocity lehkého naštvání, ale také deprese a v krajních případech páchají sebevraždy,“ upozorňuje Kříž.

Právě proto je ve vzdělávání o klimatu důležité opečovávat emoce: „Ať už přijdu před děti, nebo učitele, je tam velká škála lidí – od těch, co trpí environmentálním žalem, po ty, co jsou popírači klimatické krize. Musíme to prostředí nastavit tak, aby byli všichni v pohodě.“

Potřeby klimatického vzdělávání

Nejen proto může být klimatická výchova pro učitele velkou výzvou. Ve výuce mohou využít například simulační hry. „Máme hru Jak se žije v Podnebíně, kde si ukazujeme, jak adaptovat obec na klimatickou změnu, nebo deskovka od organizace Tereza s názvem Base camp, kde se učíme vědecky přemýšlet, jak zachránit planetu,“ uvádí Kříž.

Čtěte také

Umělá inteligence mění způsob učení ve školách. Děti se s ní připravují na život ve 21. století

Benefity výuky formou hry potvrzuje i lektorka Markéta Dědková ze vzdělávacího centra Tereza, která působí v projektu Ekoškola. „Děti si mohou hrát a vše vyzkoušet. Tím se vzdělávají v ochraně klimatu,“ vyzdvihuje.

Upozorňuje, že se často setkávají s aktivními učiteli, kteří ale naráží na problémy s vedením školy. Proto pro učitele nabízí projekt Ekoškola materiály a školení na svém webu.

Martin Kříž dodává, že je potřeba, aby se na školách o klimatické krizi učilo ve všech předmětech: „Klimatická krize se týká celé společnosti, nejen přírodovědy a geografie. Měla by se objevovat i v předmětech, jako je občanka a dějepis.“

Poslechněte si celý podcast Reparát. Audio je nahoře v článku.