I Hitler byl jen člověk. Proto je tak nepochopitelné, jaké hrůzy dokázal páchat, myslí si jeho životopisec Weber

30. duben 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Adolf Hitler a Eva Braunová

Přesně před 75 lety (30. dubna 1945) spáchal Adolf Hitler sebevraždu. Diktátor se tak vyhnul trestu za smrt milionů lidí, kteří umírali nejen ve válce, ale i ve stovkách koncentračních táborů. Poslední měsíce života žil odtržený od reality a do boje už nechával posílat i děti.

Čtěte také

„Hitler až do posledních dnů věřil, že se to ještě otočí. Žil v iluzi, že ještě existují nějaké jednotky, které by Berlín osvobodily. V jeho fantazii se měl ten rozhodující boj přesunout do Alp. Ale tohle všechno už bylo jen blouznění. Válka byla u konce. Šlo už jen o to, za jakých podmínek kapituluje, a jestli Hitler ponese osobní zodpovědnost, anebo se jí vyhne,“ říká Českému rozhlasu německý historik a autor několika Hitlerových životopisů Thomas Weber.

Hitlerovo chování se v závěrečných měsících života změnilo. Válka byla v podstatě už rok nebo dva prohraná, ale on nebyl ochotný poslouchat názory ostatních. Chtěl bojovat dál, a tak musely zemřít další miliony lidí. Závěrečné měsíce taky byly ty nekrvavější z celého konfliktu.

Nacistický rozhlas o jeho smrti lhal

Člověk, který zavinil největší konflikt historie, se nakonec rozhodl pro sebevraždu. Stejně jako jeho milenka Eva Braunová, se kterou se oženil jen pár hodin před smrtí. 

Nacistický rozhlas nicméně kult osobnosti živil dál a posluchačům oznámil, že Hitler padl v hrdinném boji s nepřítelem. Pro většinu Němců pravda nehrála takovou roli. Jak připomíná historik Björn Weigel, v konečných dnech války už řešili jen svá osobní utrpení.

V Berlíně byste na jaře 1945 například nenašli jedinou fungující sanitku. Leda tak dlouhé fronty u veřejných pump, kde si lidé stáčeli pitnou vodu. Totálně zdevastované město. Lidé museli ve všem improvizovat a jediné, co fungovalo, byl černý trh. Do toho tu byl všudypřítomný strach živený 12 lety propagandy. Obavy z příchodu Sovětů pak semlely neuvěřitelné množství lidí.

Weigel dodává: „Strach z Rusů měl i sám Hitler a sebevraždou se chtěl vyhnout možnému lynčování. Na místě, kde stával jeho bunkr, je dnes dětské hřiště a malá pamětní tabule. Hluboko pod pískem jsou ale dodnes zasypané chodby, po kterých se před 75 lety rozlehly výstřely.“

O Hitlerovi už máme horu knih

Adolf Hitler se po válce stal námětem tisíců historických studií. Podle Thomase Webera ale na řadu otázek odpovědi nemáme.

Čtěte také

„Je to vlastně až komické. Na jednu stranu o něm vznikla opravdu hora knih. Některé vlastně jen jinak převyprávějí informace, které se dočteme v těch předešlých. Někdo prostě vezme deset knih a z nich sepíše jedenáctou. Dodnes ale pořád pořádně nechápeme, jak a kdy se Hitler radikalizoval. Do jaké míry ho formovalo dětství a dospívání. Anebo jeho proměnu v raných 20. letech, kdy začal politicky stoupat. Nebo jakou roli v tom sehrávalo jeho nejbližší okolí. Dodnes toho moc nevíme ani o jeho tehdejších kontaktech s ruskými antisemitskými emigranty.“

Weber se při studiu Hitlera zaměřuje právě na jeho rané začátky. Snaží se odhalit, co za jeho radikálními myšlenkami stálo a proč je pak dokázal vnutit ostatním.

„Hitler a ostatně i celá Třetí říše jsou takovou parabolou, která nám ukazuje, čeho všeho dokážou být lidé schopní. Často je líčen jako nějaká nelidská zrůda, jenže tak to není. Důsledky jeho jednání byly děsivé, že se to skoro příčí naší představivosti. Jenže Hitler nebyl zrůda, byl to člověk. Asi právě proto se o něj veřejnost pořád tak zajímá. Byl to pouhý člověk, který má na svědomí nepředstavitelné věci. Navíc dokázal ke zlu přimět i celé Německo. Je to něco, co natolik vyčnívá, že je to aktuální dodnes,“ uzavírá Hitlerův životopisec Thomas Weber.

Víc v audiozáznamu.

autoři: Václav Jabůrek , lup
Spustit audio

Související