Politické vraždy: Benito Mussolini. Oportunista, kterého k moci vynesl chaos

Benito Mussolini při pochodu na Řím v roce 1922|foto:Public domain, neznámý

Příběh italského diktátora je poučný; stále totiž téměř v každé společnosti přetrvává volání určité části voličů po „silných lídrech“. Italský prezident Sergio Mattarella věděl, co říká, když vloni v rámci připomínky pádu fašistického režimu v Itálii uvedl:

„Pokud lidé vymění svou svobodu za příslib pořádku a bezpečí, události vždy naberou tragické a zničující obrátky.“ Od veřejné kontroly nad vládou je pak už jen krůček ke kontrole vlády nad veřejností.

Ze socialisty fašistou

Benito Mussolini (1883-1945) začínal jako vášnivý socialistický novinář, po první světové válce ale zásadním způsobem změnil názory a založil Fašistickou stranu. Obratně využíval nestabilní ekonomické a bezpečnostní situace v poválečné Itálii a získával podporu voličů.

Čtěte také

Mussolini měl totalitu, Hitlera nezajímala. Politolog vysvětluje, proč nebyli všichni nacisté blond

Takzvaným „pochodem černých košil na Řím“ si v roce 1922 si vynutil jmenování premiérem. O tři roky později zrušil politické strany a zavedl cenzuru. Když se Adolf Hitler v roce 1933 prodral v Německu k moci, Mussolini už více než 10 let diktátorsky vládl Itálii. Roku 1938 přijal v zemi rasové zákony, později zatáhl Itálii do války proti Spojencům.

V roce 1943 byl sice odvolán z funkce a internován, nacistům se ho ale podařilo osvobodit a postavit do čela loutkového „protektorátu“ v Itálii. Nakonec byl v dubnu 1945 zajat partyzány a za ne zcela jasných okolností popraven.

Přežívající kult

V Itálii dodnes mezi částí společnosti přežívá Mussoliniho kult. Více či méně otevřeně se k Mussolinimu nebo fašismu hlásí i někteří politici. Podle historiků je to způsobené tím, že Itálie nepotrestala své válečné zločince.

Čtěte také

Mussolini v mýtu a v paměti aneb proč není nostalgický pohled na fašismus na místě

„Absence procesů se zločinci vysvětluje, proč Itálie vzpomíná jen na bolest, kterou prožila, a ne na utrpení, jenž způsobila. Nedostatek pocitu viny usnadňuje vzrůst nostalgie a zkresluje obraz Mussoliniho jako modernizátora a velké lidské síly,“ řekl před 10 lety Lutz Klinkhammer z římského Německého historického institutu.

A italský komentátor Mario Pinzauti v roce 2002 napsal pozoruhodnou myšlenku: „Někteří Italové žijí v demokracii, aniž by ji vůbec pochopili. Nemohou ji tedy ani docenit.“

V pořadu nabízí svůj pohled na Mussoliniho historik Ondřej Houska, dlouhodobě se specializující na evropskou politiku.

Ve druhé části pořadu se historik Jan Adamec zamýšlí nad událostí, která měla šanci zastavit Adolfa Hitlera ještě před největšími zvěrstvy páchanými ve jménu nacistické ideologie. Atentát truhláře Georga Elsera minul Hitlera o třináct minut. Jde o velký příběh občanské statečnosti muže, který věděl, že diktátory je nutné zastavit hned na začátku.