Mussolini v mýtu a v paměti aneb proč není nostalgický pohled na fašismus na místě

Čtěte také

Politické vraždy: Benito Mussolini. Oportunista, kterého k moci vynesl chaos

Nad tím vším se zamýšlí britský historik Paul Corner v knize, která zatím vyšla jen anglicky, vydala ji Oxfordská univerzita a do češtiny bychom ji mohli přeložit jako Mussolini v mýtu a v paměti. První totalitární diktátor.

„Italové jsou přece ‚brava gente‘, tedy dobří lidé. Tento stereotyp vyjadřuje přesvědčení, že Italové jakožto dobří lidé by z definice nebyli schopni podpory zlého režimu. Tvrzení, že se fašismus těšil masové podpoře obyvatel, bylo tedy využito k jeho ospravedlnění – jestliže byli Italové dobří lidé a jestliže se režim těšil masové podpoře, tak logicky, nemohl fašismus být tak špatný,“ píše ve své knize Paul Corner.

Mussolini stále žije v mýtu a paměti

Pověst diktátorů dosti utrpěla ruskou blamáží s invazí na Ukrajinu nebo zmatečnou čínskou politikou nulového covidu, ale stále se najde dost lidí, kteří tvrdí, že vláda silné ruky by skoncovala s neustálými hádkami a byla by efektivnější než demokracie.

Případně jsme také svědky zpochybňování základních demokratických principů, jako je nezávislost justice nebo uznání volební porážky – stačí se podívat, co se děje v Maďarsku nebo ve Spojených státech. Jakákoliv idealizace odpůrců demokracie ale není na místě. A kdo jí podléhá, prozrazuje, že toho o historii moc neví.

„Lepší“ Mussolini, „horší“ Hitler

Důraz na Itálii je přitom zcela na místě – fašistický vůdce Benito Mussolini má často pověst toho lepšího z diktátorů. Nebýt války a spojenectví s Hitlerem, vlastně by fašistický režim nebyl až tak špatný, slýcháme často.

Čtěte také

Přehlídka fašistických milicí, takzvaný Pochod na Řím, proběhla před 100 lety. V té době se Benito Mussolini inspiroval názory své milenky Margherity Sarfatti, která stvořila jeho působivý image

„Fašistický režim byl až příliš často opomíjen jako amatérský. Filmy leckdy zobrazují humornou karikaturu omylů, kterých se dopouštěl. Mussolini, jakožto lídr země, kterou si cizinci často spojují s pizzou a s mandolínou, byl často odbýván jako barvitý šašek, který ze svého balkónu směšně gestikuloval k lehkověrným a snadno manipulovatelným posluchačům,“ píše Paul Corner.

Podceňování Mussoliniho jakožto klauna nebo tvrzení, že v Itálii vykonal mnoho dobrého a dopustil se jen jedné zásadní chyby, spojenectví s nacistickým Německem, by ale bylo falzifikací dějin. Byla by o to nebezpečnější, že v Itálii jsou dnes u moci dědici Mussoliniho fašistické strany – strana Bratři Itálie premiérky Giorgii Meloniové, byť sama Meloniová se od této minulosti jasně distancovala.

Každopádně ale i v dnešní době stojí za to zdůraznit, že fašismus byl odpudivou, byť často ne příliš efektivní diktaturou, která po sobě zanechala hory mrtvých. Jakákoliv snaha tento režim bagatelizovat či obhajovat skrze vyzdvihování jeho některých úspěchů je nejen neopodstatněná, ale i nebezpečná, jak jasně dokládá historik Paul Corner ve své knize.

Pro pořad Ex libris ji přečetl a okomentoval Ondřej Houska. Poslechněte si v audiozáznamu.