Veronika Lefrancois: Pan předseda italské vlády Giorgia Meloniová
Giorgia Meloniová je první ženou, která v Itálii nastoupila na místo předsedy vlády. Paradoxně se přitom vůbec nehlásí mezi feministky a podpora genderové rovnosti není v jejím programu. O tom svědčí i debata, která se po jejím nástupu do funkce rozpoutala v italských médiích: Jak teď nazývat člověka, který předsedá vládě? V češtině bychom si podobnou otázku zajisté klást nemuseli.
Čtěte také
Až přijde doba, kdy v čele české vlády stane žena, bude to prostě předsedkyně vlády nebo premiérka a konec. V italštině to však není tak úplně jednoduché, protože ženské koncovky se k názvům některých profesí tradičně nepřidávají. Jména povolání zastávaných v minulosti hlavně muži se nepřechylují, a tak když chceme zdůraznit, že se jedná o lékařku, advokátku nebo architektku, musíme k názvu profese přidat slovo „žena“, tedy žena doktor, žena advokát nebo žena architekt.
Zajímavé je, že se slovem dělnice nebo sekretářka takové problémy nejsou – výhradně mužské formy existují spíše u těch povolání, která nesou jistou společenskou prestiž. Na tuto anomálii upozorňují feministky už desítky let a současní lingvisté se naštěstí přiklánějí k možnosti tituly přechylovat. Ženské verze tedy už dnes existují, i když zní zatím trochu nepřirozeně a tradicionalisté se jim brání.
A to mě přivádí k nové premiérce, která se, jakožto představitelka krajní pravice, rozhodně mezi tradicionalisty řadí. Giorgia Meloniová prohlásila, že si přeje, aby se o ní mluvilo jako o předsedovi vlády, a co víc, aby se jí říkalo PAN předseda vlády – v italštině „il signor presidente“, a nikoliv „la signora presidente“, jak by to mnoha lidem přišlo normální. Uváděným důvodem je, že jde prostě o oficiální titul pro tuto funkci.
Co si o tom myslí lingvisté?
Nad touto gramatickou nesrovnalostí se pozastavují mnozí novináři. Veřejnoprávní vysílací stanice RAI na ni dokonce odmítá přistoupit a nadále Meloniovou nazývá předsedkyní. Tisková kancelář vlády však poctivě plní šéfčino přání.
Čtěte také
Vrcholem nekonzistentnosti byla publikace na facebookové stránce paláce Chigi, sídla italského premiéra. Psalo se tam, že „předseda Giorgia Meloniová se v Bruselu zúčastnila schůze s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou“. Snad šlo o zdvořilostní gesto vůči oběma dámám.
A co na tento jazykový oříšek říkají lingvisté? Slavná Accademia della Crusca, která je už po staletí uznávanou strážkyní Dantova jazyka, se k problému staví benevolentně. Obě formy, mužská i ženská, jsou prý povoleny, takže teoreticky má Meloniová právo nechat si říkat předseda, ačkoliv akademikové by přece jen dávali přednost ženské podobě slova, už i proto, že odráží přirozený vývoj společnosti.
Nicméně vedle gramatických nejasností skrývá tato otázka také svůj ideologický podtext. Meloniová instrumentalizuje jazyk, aby se distancovala od feminismu, sociální inkluze a jiných proudů moderního myšlení.
Čtěte také
Použitím titulu v mužském rodě se hlásí k tradiční patriarchální moci silného vůdce, která má za cíl zvýšit její společenskou prestiž. Rovnoprávnost žen samozřejmě nespočívá jen ve volbě jazykových prostředků. Nicméně symbolická hodnota jazyka je natolik silná, že může mít vliv na vývoj ve společnosti. V tomto případě může mít negativní dopad na postavení žen.
Co by asi Meloniová řekla, kdyby se dozvěděla, že my Češi měníme její příjmení přidáním koncovky -ová?
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
