Libor Dvořák: Gruzie na prahu revoluce
V sobotních gruzínských prezidentských volbách se novou hlavou státu zcela bez problémů stal jediný kandidát, 53letý fotbalový internacionál Michail Kavelašvili. Volen byl poprvé nikoli všelidově, ale sborem volitelů, v němž polovinu tvořili poslanci především za stranu Gruzínský sen a druhou polovinu představitelé regionů. Výsledek byl tedy předem daný.
Zatímco se v parlamentní budově na Rustaveliho třídě takzvaně hlasovalo, tisíce demonstrantů venku kopaly do stovek míčů, aby tak zdůraznily jedinou životní zásluhu nového gruzínského muže číslo 1.
Současná hlava státu Salome Zurabišviliová ve stejné době prohlásila, že jelikož by současný parlament zvolen nezákonně, považuje se za jediný legitimní orgán státní moci v zemi a odmítá proto ze své funkce odstoupit. Opozice volbu prezidenta jako rovnou neplatnou bojkotovala.
Čtěte také
Pár slov o zvoleném gruzínském prezidentovi jakožto o politické figuře. V minulém parlamentu byl poslancem a členem provládního hnutí Vláda lidu.
Z jeho aktivit bychom zřejmě měli jmenovat hlavně jeho roli při prosazování zákona O průzračnosti zahraničního vlivu. Je to obdoba už léta platného zákona Ruské federace o zahraničních agentech, proto mu také opozice říká „ruský zákon“.
Často také prohlašoval, že gruzínskou opozici kontroluje Západ a že její představitelé chystají v zemi revoluci.
29. prosince by se Kavelašvili po inauguraci měl stěhovat do prezidentského paláce Orbeliani, ale dosavadní hlava státu paní Zurabišviliová mu tuto adresu alespoň prozatím přepustit nehodlá. Letošní konec roku v Tbilisi tedy zřejmě bude hodně rušný.
Kam kráčíš, Gruzie?
Nad hlavami demonstrantů na tbiliské Rustaveliho třídě se už třetí týden mimo jiné objevují i transparenty se zcela kruciální rétorickou otázkou: Kam kráčíš, Gruzie?
Není divu – odborníci mluví o v gruzínských poměrech neslýchané policejní brutalitě a vládu Gruzínského snu Bidzina Ivanašviliho srovnávají s režimy v Minsku či Moskvě. Jsou ovšem toho názoru, že pro současný gruzínský režim to bude tvrdý oříšek.
Tbiliský politolog Gija Nodija k tomu říká: „Lukašenko to měl snazší – v Bělorusku už autoritářský režim byl a on tedy nemusel nic nového vymýšlet. My tu dnes máme dosti nepopulární státní moc, která hodlá právě teď opravdu utahovat šrouby. A činit něco takového ve společnosti, která už je uvyklá určitým svobodám, je docela svízelný úkol.“
V praxi to znamená, že v Gruzii, s níž máme co do činění dnes, může revoluční situace nastat velmi snadno.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
