Tomáš Němeček: Padni komu padni aneb Život a případy Elišky Wagnerové
Eliška Wagnerová byla možná posledním z velkých českých soudců, kteří se důkladně umazali životem mimo justici. Zasloužila se o stát – v němž se člověk dovolá spravedlnosti, kde se dobře dýchá, svobodně hádá a věří v justici. O tom je přesvědčený advokát a někdejší novinář Tomáš Němeček. Ve své knize Padni komu padni zdokumentoval kariéru výjimečné soudkyně a senátorky, která se v emigraci živila jako spolupracovnice Svobodné Evropy i jako zubní laborantka či servírka.
Eliška Bušová, později Kotrbová a ještě později Wagnerová, se narodila 7. září 1948 v Kladně. Zásadní vliv na ni měla babička z otcovy strany, povoláním učitelka, a strýc Vojslav Buša, právník, který po válce vstoupil do sociální demokracie, v roce 1948 se odmítl podílet na sloučení s KSČ, a nakonec byl zatčen a v roce 1955 odsouzen ve vykonstruovaném procesu ke třem letům vězení.
Eliška chtěla po základní škole studovat chemii, ale musela se spokojit s hutní průmyslovou školou a po maturitě nastoupila do kladenských hutí na místo jiskrařky. Na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy se dostala až v roce 1969, kdy ještě doznívala svobodomyslnější předokupační atmosféra. Už během studií se provdala za právníka Viktora Kotrbu, který ji uvedl do právnické komunity.
Čtěte také
Po ukončení studia se stala koncipientkou v Lounech, pak působila v kladenské právní poradně. V komunistickém Československu se ale právo prosazovalo jen velmi těžce, pokud vůbec. A Eliška Wagnerová se rozhodla, že v takové zemi už žít nechce.
Opustila jak domov, tak manželství, které ostatně spělo ke svému konci. Odjela na zájezd do Španělska, odkud se stopem vydala do západního Německa.
V Mnichově se Eliška Wagnerová pohybovala v prostředí československého exilu. Spolupracovala s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa, pracovala pro časopis Národní politika a poskytovala právní rady krajanům. Nakonec ji osud zavál do Kanady, kam odjela za svým budoucím mužem Arnoštem Wagnerem.
Jejich seznámení je vlastně veselou historkou, kterou Eliška Wagnerová s chutí vypráví a kterou taky Tomáš Němeček zachytil ve své knize. Manželství s Arnoštem bylo šťastné, jediné co jim chybělo, byly peníze. Eliška Wagnerová čistila koberce, pracovala jako zubní laborantka, myla nádobí, obsluhovala v hospodě.
Do České republiky se vrátila v roce 1993 a od té doby byl její životní příběh už víceméně veřejný.
Eliška Wagnerová zemřela 18. ledna roku 2025, tři roky po svém muži Arnoštovi.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
