Protesty v Gruzii nemají vůdce. Vládní strana se přimyká k Rusku, aby si udržela moc, říká novinářka

Demonstrace se konají po celé zemi, což se prý v řadě měst za posledních 30 let ještě nestalo. Nejsou organizovány opozicí, která obecně nemá moc velkou důvěry obyvatel, ale právě občanskou společností.

„Hlavním požadavkem je konání svobodných voleb. Takže opozice v tom vždy bude hrát nějakou roli a vláda se to na ni snaží svést. Ve čtvrtek bylo uvězněno několik opozičních politiků, v jejich kancelářích se konaly razie, našla se pyrotechnika a molotovovy koktejly,“ doplňuje.

Čtěte také

Zatknou gruzínskou prezidentku? Brutalita v ulicích je nebývalá, za nitky tahá miliardář v pozadí

Absenci vůdců protestů ale Osterrothová považuje za velký problém, protože bez nich těžko mohou lidé v dlouhodobém horizontu něčeho dosáhnout. Hlavním cílem je návrat Gruzie na cestu do Evropy, k čemuž se přihlásily i všechny opoziční strany, které podle exit pollů měly říjnové parlamentní volby vyhrát.

„Strategií opozice je dosáhnout mezinárodní delegitimizace režimu. To, že Evropský parlament schválil rezoluci, že volby byly nelegitimní, je velký krok. Také volají po sankcích na hlavní politiky vládnoucí strany Gruzínský sen a oligarchu Bidzinu Ivanišviliho,“ shrnuje novinářka.

Gruzínsko-ruský sen

Důležitou roli hraje prezidentka Salome Zurabišviliová, která coby jediná legitimně zvolená gruzínská politička může komunikovat s mezinárodním společenstvím a sdělovat požadavky protestujících, za nimiž pevně stojí. Velkou zásluhu má i na nebývalém sjednocení opozice.

Čtěte také

Neklidná Gruzie: zpět do náručí Moskvy?

Prezidentkou přitom byla v roce 2018 zvolena s podporou Gruzínského snu, což je i důvod, proč jí část veřejnosti nevěří. Sbor volitelů by měl 14. prosince volit nového prezidenta, Zurabišviliová ho ovšem spolu s parlamentem považuje za nelegitimní a svého mandátu se nehodlá vzdát.

Protestující podle reportérky situaci přirovnávají k událostem na Ukrajině v roce 2014 a Euromajdanu. „Nejsem si tím ale úplně jistá. Třeba barikády v posledních dvou dnech vůbec nebyly,“ uvádí Osterrothová s tím, že místní kontext je odlišný, protože vládní strana má kontrolu nad celou zemí. Na Ukrajině před lety hrál roli silný regionalismus.

„Gruzínský sen má v zásadě podporu po celé zemi. Vláda dosud nebyla tak otevřeně proruská, protože v zemi panuje konsenzus, že Gruzínci jsou Evropané a musí směřovat do západních struktur, což je i v ústavě,“ zdůrazňuje.

Čtěte také

Ondřej Soukup: Gruzínská opozice má o čem přemýšlet

Vliv Ruska je v zemi přesto patrný, Gruzii totiž podobně jako Ukrajinu pokládá za svou sféru vlivu.

„Vládní strana také přímo kopíruje kremelské zákony, například zákon proti zahraničním agentům nebo LGBT propagandě, a obviňuje Západ, že se v zemi snaží vyvolat převrat a že se snaží zemi vtáhnout do války s Ruskem,“ podotýká.

„Aby si politici udrželi svou osobní moc, je pro ně vlastně výhodné dělat to, co dělá Rusko. Tedy být v jeho táboře autoritářů. Pro některé to je lepší než se integrovat na Západ, což by vyžadovalo deoligarchizaci a implementaci reforem,“ dodává Osterrothová.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.