Libor Dvořák: Gruzie na stejné trajektorii jako Janukovyčova Ukrajina před 10 lety?
Podle komentátora DW Romana Hončarenka zjevnou podobnost někdejší ukrajinské a dnešní gruzínské vnitropolitické situace připomněl sám čestný předseda vládnoucí strany Gruzínský sen Bidzina Ivanišvili.
Čtěte také
Koncem letošního dubna na mítinku v Tbilisi prohlásil, že jeho země „není Gruzie v časech Ševardnadzeho či Janukovyčova Ukrajina“. Ivanišvili možná zbytečně připomněl, že oba tito politici skončili pod tlakem opozice. Možná to ale byla jen ouvertura k jeho dalšímu prohlášení – že on tedy nikam odejít nehodlá.
Jenže… Také Janukovyč se nedlouho před svým pádem propracoval k vlastnímu „zákonu o zahraničních agentech“. Ten byl součástí celého balíku zákonů, vyvolaných opozičními, hlavně kyjevskými protesty.
Gruzínci chtěji cestu evropské orientace
Tento balík přinášel také omezení svobody médií, zavedení trestní odpovědnosti za tzv. pomluvu a ledacos dalšího. Tohle vše ovšem v konfrontaci mezi tehdejší ukrajinskou státní mocí a opozicí jen přililo oleje do ohně. Měsíc nato Janukovyč a jeho okolí o moc přišli a mnozí z nich včetně prezidenta byli nuceni uprchnout – samozřejmě zejména do Ruska.
Čtěte také
Podobnost obou základních situací je nadnáhodná: Janukovyč byl proruský prezident, ale k moci se dostal pod heslem eurointergace Ukrajiny. Bidzina Ivanišvili se chová úplně stejně: hlásá sice cestu do Evropy, ale svými praktickými kroky v politice má čím dál tím blíž k Moskvě.
Zřejmě spoléhá na svou zjevnou převahu ve sněmovně: prezidentčino veto sporného zákona „jeho lidé“ v parlamentních lavicích přehlasovali 84 hlasy ze 150 možných. Existují ale i jiná čísla: 80-85 % Gruzínců je dnes podle některých statistik pro evropskou orientaci jejich země. Takže k tbiliskému euromajdanu už je našlápnuto.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
