Mohou feministky za současnou pracovní povinnost žen? Je to mýtus, vysvětluje historička Musilová

Žena prý má mít „pět P“ – jedno z nich je pracovitost, která byla vyžadována její s tradiční rolí. Měla se dobře vdát, dobře vést domácnost, pečovat a vychovávat děti.

To podle historičky Dany Musilové souviselo: „S diferencovaným postavením, dělbou práce mezi mužem a ženou, která byla od pravěku. Žena vykonává práci v domě či okolo něj. Muž vycházel na lov či za jinou aktivitou.“

Historička popisuje i změny, které přicházejí ve druhé polovině 19. století: „Ženy začaly ve větším počtu vstupovat do průmyslových podniků, což souvisí s mechanizací a nástupem strojů. Jednotlivé země pak začaly – dřív či později – potlačovat dětskou práci, kterou ale bylo potřeba nahradit. Ženy tak nastupují do továren.“  

Péče o nemocné

Jsou profese, kde ženy působí už od středověku – péče o nemocné či chudé. V historii najdeme příklady žen – dnes bychom je nazvali manažerky –, jako byla Zdislava z Lemberka či Polyxena z Lobkovic. Postupně se ženy objevovaly v roli studentek, ale i učitelek, lékárnic. Až pak přicházejí do oborů přírodovědných či technických.

Čtěte také

Daniel Kroupa: K historii českého feminismu

„Po studiích měly problém se prosadit. Muži měli obavy z konkurence, což nepřiznali a hledaly se tak různé zástupné důvody – například že ženy jsou méně inteligentní, méně fyzicky odolné či že sezením u knih si budou ohrožovat plíce a tím se sníží jejich schopnost reprodukce,“ popisuje Musilová.

 S nástupem žen do pracovního procesu, s jejich touhou po vzdělání a seberealizací, také s jejich rovnoprávným občanským postavením, souvisí feminismus. Obsahuje řadu ideologických směrů a na scéně se objevuje koncem 19. století.

Logo|foto:Český rozhlas

Historička vysvětluje důvody jeho vzniku: „Ženská avantgarda dospěla k názoru, že kolektivním úsilím lze dosáhnout svého cíle lépe než jednotlivým odporem. Podobné to bylo i u dělníků. Obě skupiny byly menšinové – nikoli počtem, ale z hlediska práv.“

V průběhu let se měnily hlavní cíle, důležitým prvkem pak bylo meziválečné období, kdy se feministické hnutí internacionalizovalo, byly zakládány různé mezinárodní výbory. Z českého prostředí nelze nezmínit výjimečnou ženu, kterou byla Františka Plamínková, reprezentantka naší země v mezinárodních organizacích. 

Čtěte také

Radikální představa sociální spravedlnosti a rovnosti, říká o feminismu psycholožka Laura Brown

Obě války pak zásadně změnily postavení žen – najednou musely muže ve válkách zcela nahradit.  Období socialismu a komunistického vedení státu přináší takřka plnou zaměstnanost žen – ať z důvodů ryze finančních či jejich vlastní seberealizace. S tím souvisel i výkon zaměstnání a profesí, které byly dřív vnímány jako výhradně mužské.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli jsou feministky odpovědné za pracovní povinnost žen, Dana Musilová odpovídá: „Ne, nejsou. Ženská práce je produktem moderní a postmoderní společnosti. Tento mýtus souvisí s tím, že ženská práce svět převrátila a už nebyl takový jako dřív. Možná, že se toho obávaly i samy ženy, takže se hledal viník.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu.