Meloniová uspěla, protože je na rozdíl od Berlusconiho a Salviniho konzistentní, vysvětluje italský novinář Pieralli
V italských parlamentních volbách zvítězil pravicový blok vedený Giorgií Meloniovou. Předsedkyně strany Bratři Itálie před volbami slíbila, že chce i nadále podporovat Ukrajinu, její koaliční partneři ale měli v minulosti blízko k Vladimiru Putinovi. „Myslím, že podpora už nebude tak výrazná a nadšená, jako byla od vlády Maria Draghiho,“ soudí italský novinář Andreas Pieralli.
Poukazuje na to, že koaliční Liga Mattea Salviniho měla před válkou blízko k Rusku a později se pacifistickou rétorikou snažila zmírnit podporu pro Ukrajinu. Proruskými výroky je znám i třetí z lídrů pravicové koalice, expremiér Silvio Berlusconi.
Čtěte také
„Ve vztahu k Ukrajině udělal docela výrazné otočky. Je to pán ve vysokém věku, často něco vystřelil a druhý den úplně otočil, tak ho nelze brát úplně seriózně,“ soudí novinář. „Itálie obecně je pro pomoc Ukrajině, ale když se ptáte běžných Italů, jestli jsou pro vojenskou pomoc, tak většina řekne, že je proti,“ shrnuje.
Nová vláda prý bude mít vlažnější postoj nejen k protiruským sankcím a vojenské pomoci Ukrajině, ale i k evropské integraci.
„Meloniová podporuje členství Itálie v Evropské unii i v eurozóně a Severoatlantické alianci, ale určitě bude chtít brzdit integrační proces a tlačit na to, aby členské státy získaly zpět některé kompetence,“ míní Pieralli.
Levicově orientovaná část Itálie má silné obavy, že země jde směrem k neofašismu.
Andreas Pieralli
Lze rovněž očekávat, že se italská vláda bude stavět na stranu Polska a Maďarska v jejich sporu s Evropskou komisí ohledně stavu právního státu v obou zemích, s přijímáním podobných změn v Itálii bude ale opatrná.
„Meloniová si bude dávat pozor, aby nedala podnět k obavám, že bude narušovat demokratické zřízení, ale bude prosazovat konzervativní témata, jako je tradiční rodina a omezení sňatků homosexuálů, nebo upozadí klimatickou politiku,“ předpovídá.
Autentická premiérka
Jedním z témat pravděpodobné budoucí premiérky je posun k prezidentskému systému. Pokud by se jí to podařilo, mohly by se teoreticky naplnit obavy části společnosti z její politické strany, která navazuje na poválečné Italské sociální hnutí, jež sdružovalo italské fašisty.
„Levicově orientovaná část Itálie má silné obavy, že země jde směrem k neofašismu a krajní pravici, naopak podle voličů pravice nic takového nehrozí a levice tím hrozí, protože nemá voličům co jiného nabídnout,“ popisuje s tím, že návrat fašismu podle něj bezprostředně nehrozí.
Meloniová má hodnotová témata, která dlouhodobě hájí. Kdežto u Salviniho jsme viděli, že se hodně řídil veřejným míněním.
Andreas Pieralli
Meloniová u voličů uspěla zejména díky tomu, že se její strana neúčastnila vlády Maria Draghiho, čímž získala podporu antisystémově naladěných občanů. Bývalý premiér se sice těší velké důvěře, jeho úřednická vláda ale nebyla nositelem jasných politických hodnot, se kterými by se mohla široká veřejnost ztotožnit.
„Meloniová má hodnotová témata, která dlouhodobě hájí. Kdežto u Salviniho jsme viděli, že se hodně řídil veřejným míněním, které se často mění. Jednou to jsou migranti, jindy problémy ve školství. Nevystupoval konzistentně,“ srovnává.
Čtěte také
Tradičním receptem pravice na ekonomické problémy je snížení daní, které jsou v Itálii vysoké. Daňové škrty ale v minulosti vedly ke zvýšení už tak obrovského veřejného dluhu a zvýšení úroků.
V oblasti energetiky se na pravici diskutuje o možnosti návratu k jaderné energii, kterou si Itálie zakázala po referendu v 80. letech. „I kdyby to ale bylo schváleno, potrvá to několik desítek let, než se to provede,“ uzavírá Pieralli.
Poslechněte si záznam rozhovoru v Interview Plus.
Související
-
Ondřej Houska: Nová koalice v Itálii nebude demontovat demokracii
Symbolika nemůže uniknout nikomu, kdo má povědomí o dějinách – před 100 lety se v Itálii dostal k moci fašista Benito Mussolini, teď v ní bude vládnout krajní pravice.
-
Veronika Lefrancois: Kdy skončí italské politické bezvládí
V Itálii před krátkým časem padla vláda. Nestabilita je jedním z hlavních rysů italské politiky už od vzniku republiky a vlády se tu střídají v průměru každých 13 měsíců.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.