Veronika Lefrancois: Kdy skončí italské politické bezvládí

11. srpen 2022

V Itálii před krátkým časem padla vláda. Člověk by se ani neměl divit. Nestabilita je jedním z hlavních rysů italské politiky už od vzniku republiky a vlády se tu střídají v průměru každých 13 měsíců. V tomto směru byla tedy vláda Maria Draghiho spíše nadprůměrná, protože se udržela celých 17 měsíců. Krom toho se od mnohých předchozích vlád lišila i tím, že se těšila silné podpoře veřejnosti a byla uznávána i na evropské scéně. 

Ve chvíli, kdy Draghi odstoupil z funkce premiéra, se zvedla vlna na jeho podporu. Lídři evropských zemí volali, že Evropa v této kritické době potřebuje vůdce, jako je Draghi, a že jeho odchod může destabilizovat celou Unii.

Čtěte také

V samotné Itálii přes tisíc starostů podepsalo otevřený dopis premiérovi, ve kterém ho žádali, aby ve funkci setrval. I přes tuto významnou podporu populární premiér podlehl tlaku nezodpovědných a egocentrických politiků.

Co bude následovat? Předchozí dvě vládní krize vedly k tomu, že nového premiéra nominoval prezident. A ačkoliv toto řešení mělo dobré výsledky a Itálie se pod Draghiho taktovkou ekonomicky vzmáhala, kritikové především z řad krajní pravice poukazovali na skutečnost, že zemi už tři roky řídí nezvolená vláda. A to neodpovídá principům demokracie.

Tento nedemokratický způsob změny vlády je však často vysvětlován i osobními pohnutkami poslanců. Kdyby se každá vládní krize řešila předčasnými volbami, mnozí poslanci by nezavršili období, které by jim zajistilo právo na poslanecký důchod. K tomu je třeba zůstat ve funkci čtyři roky, šest měsíců a jeden den.

Pokud by se před uplynutím tohoto období rozpustil parlament, mnoho poslanců by o svůj důchod přišlo. Pro členy parlamentu zvolené poprvé v posledních volbách uplyne tato lhůta přesně 24. září, a tak nikoho nepřekvapí, že volby byly svolány na následující den – 25. září.

První premiérka

Od nominace premiéra prezidentem se tedy tentokrát ustoupilo, ačkoliv se volby budou muset konat v celkem neobvyklé době. Už více než sto let se v Itálii parlamentní volby pořádají vždy na jaře. Letošní kampaň se rozjela netradičně během letních prázdnin, kdy se velká část Italů přesouvá na pláž a na politiku nemá ani pomyšlení. Média proto letošní předvolební agitaci ironicky nazvala „kampaní pod slunečníky“.

Čtěte také

A jak vypadají prognózy? Podle posledních průzkumů by poprvé v italské historii v čele vlády mohla stanout žena. To by bylo sice chvályhodné, problém však vězí v tom, že předsedkyně populární strany Bratři Itálie, Giorgia Meloniová, je nástupkyní italského neofašistického hnutí a hlavními trendy v její straně jsou nacionalismus, krajní konzervatismus, populismus a protiimigrační politika.

Na rozdíl od ostatních kandidátů na funkci za sebou však Meloniová nevleče kufry kompromitujících vztahů s Vladimírem Putinem. Matteo Salvini a Silvio Berlusconi z krajní pravice, ale také Giuseppe Conte z krajní levice, jsou svými předchozími pochybnými transakcemi s Moskvou dobře známí a ačkoliv z počátku války na Ukrajině Putinovu invazi odsoudili, jejich podpora protiruským sankcím zůstává vlažná.

Meloniová naproti tomu podporuje zasílání zbraní na Ukrajinu a nevystupuje proti NATO, a tak by i přes své ultrakonzervativní postoje mohla být pro Evropskou unii přece jen snad přijatelnějším řešením.

Autorka je publicistka

Spustit audio

Související