Přehlídka fašistických milicí, takzvaný Pochod na Řím, proběhla před 100 lety. V té době se Benito Mussolini inspiroval názory své milenky Margherity Sarfatti, která stvořila jeho působivý image

Margherita Sarfatti se na formování italského fašismu i samotného Mussoliniho podílela více, než jí historie přiznává. Co mohlo intelektuálně zdatnou a kultivovanou Sarfatti z vlivné benátské rodiny přitahovat na samoukovi Mussolinim s dělnickými kořeny, narozeného v malé vesnici Predappio?

Margherita Sarfatti, milenka Benita Mussoliniho (v roce 1935)|foto:Fotobanka Profimedia

„Jde o klasický příběh fascinace naprosto odlišným sociálním prostředím, než z jakého pochází dotyčná osoba,“ vysvětluje jeden z hostů pořadu Alessandro Romanello, knihovník římské Accademie dei Lincei.

Vztah Mussoliniho a Sarfatti trval více než dvacet let až do počátku 30. let 20. století, kdy se v Evropě začíná měnit společenské i politické klima. Také italský fašismus vyrůstající ze socialistických, anarchistických a futuristických myšlenek se postupně mění.

Čtěte také

Politické vraždy: Benito Mussolini. Oportunista, kterého k moci vynesl chaos

Mussolini vtrhne do Habeše – dnešní Etiopie a přinese Italům nové „impérium“, na které se ve svých veřejných vystoupeních rád odvolává. Mussoliniho emotivní projevy nám dnes mohou připadat úsměvné, ale s vědomím tehdejších hospodářských a sociálních problémů Itálie se optika nazírání na tehdejší atmosféru mění.

Vítězství Itálie ve druhé italsko-etiopské válce se stalo pro Mussoliniho Pyrrhovým vítězstvím. V narcistickém opojení mocí a úspěchem se oportunisticky otáčí směrem k Berlínu a společně s Hitlerem deklarují osu Berlín – Řím. V roce 1938 jsou přijaty v Itálii rasové zákony a italský fašismus, který ze své podstaty nebyl antisemitský, se stává rasistickým. Mussolini a Sarfatti se definitivně rozcházejí osobně i ideologicky.

Margherita Sarfatti, původem židovka, která konvertovala ke katolictví, opouští Itálii a odchází do Argentiny, kde přečká druhou světovou válku. Po jejím skončení se vrací do Itálie, kde je ovšem už zcela zapomenutou osobností. V té době je její bývalý milenec dávno mrtvý, popravený v dubnu 1945 společně se svou mladou milenkou Clarettou Petacci při pokusu o útěk do Švýcarska.

Čtěte také

Filip Nerad: Orbán ve stopách Mussoliniho

V souvislosti s novou pravicovou vládou současné Itálie se v politickém diskurzu začínají objevovat slova jako neofašismus, neofašistický. Důvodem je orientace vítězné politické strany Bratři Itálie, jejíž předsedkyně a nová italská premiérka Giorgia Meloni, se v mládí otevřeně k fašismu a Mussolinimu hlásila. „Bylo by však chybou považovat ji za fašistku a myslet si, že to, co se dnes v Itálii děje, je konec demokracie,“ vysvětluje novinář Ondřej Houska z Hospodářských novin.

V pořadu Historie Plus vystupují historik Pavel Helan z Karlovy univerzity v Praze, knihovník Alessandro Romanello z římské Accademie dei Lincei a novinář Ondřej Houska z Hospodářských novin. Citujeme z knihy Dux – Vůdce, jejíž autorkou je Margherita Sarfatti.