Nevratné poškození. Opravdu naše dcery propadají transgenderové mánii?

Čtěte také

Mami, jsem trans! Jak najít porozumění mezi rodiči a dětmi, které prošly tranzicí?

Autorka tvrdí, že někteří lidé hlásící se k trans identitě jsou jen oběťmi módní mánie. Užívají hormony, podstupují nepříjemné lékařské zákroky a vzdávají se svého biologického pohlaví jen proto, že to dělají ostatní, a proto, že to je „in“.

Shrierová se ve své knize věnuje pouze biologickým ženám, které v pubertě začaly pociťovat tzv. genderovou dysforii.

Genderová dysforie

„Genderovou dysforii (dříve známou jako porucha genderové identity) charakterizuje těžký a trvalý diskomfort, který jedinci způsobuje jeho biologické pohlaví. Obvykle se objevuje v raném dětství, ve věku od dvou do čtyř let dítěte, a v dospívání se může zhoršit,“ píše autorka a pokračuje:

Čtěte také

Kniha Nevratné poškození nabízí pohled, který by neměl být umlčován, míní šéfredaktor. Nerespektuje trans osoby, nesouhlasí kritička

„Ale ve většině případů – až v 70 % z těch, které postihne – dětská genderová dysforie vymizí. V minulosti postihovala jen zlomek populace (zhruba 0,01 %) a téměř výhradně chlapce.“

V minulém desetiletí se ale situace náhle změnila: „Západní svět byl svědkem náhlého přívalu dospívajících, kteří tvrdili, že trpí genderovou dysforií, a identifikovali se jako ‚transgender‘. Poprvé v dějinách medicíny se mezi takto se identifikujícími nachází dívky, a nejen to, tvoří jejich většinu.“

Transgender jako móda?

Podle autorky se někdy kolem roku 2012 v amerických médiích dostalo velké pozornosti několika translidem. U široké veřejnosti si získali vlnu uznání a o transgenderové dysforii se začalo hodně hovořit.

Čtěte také

Téma trans se strašně bagatelizuje. Přijde mi to jako nějaká infekce ze sociálních sítí, míní sexuoložka Fifková

Právě tehdy, tvrdí Abigail Shrierová, začalo přihlášení se k transgenderové identitě hrát stejnou roli, jakou ve světě dospívajících dívek hrála v 19. století neurastenie, později anorexie, bulimie nebo řezání se do kůže…

„V čele vždy stála jediná protagonistka, proslulá zveličováním a šířením své psychické bolesti: dospívající dívka. Její trápení je skutečné. Její vlastní diagnóza je ale vždy chybná. Bývá spíše výsledkem navádění a povzbuzování než skutečné psychologické potřeby,“ domnívá se autorka.

„Před třiceti lety by tyhle dívky nejspíš toužily po liposukci a nezdravě by hubly. Před dvaceti lety by dnešní dospívající, kteří se identifikují jako transgender, určitě objevili nějakou hluboko zasunutou a potlačenou vzpomínku z dětství,“ popisuje.

Snadná tranzice

Abigail Shrierová se domnívá, že problém není ani tak v tom, jestli všichni, kdo tvrdí, že jsou trans, skutečně trans jsou. Nelíbí se jí především, jak snadno a v jak mladém věku je ve Spojených státech možné začít s tranzicí.

Čtěte také

Lenka Králová: Českému pohledu na trans* osoby nejvíce škodí sexualizace tématu

Nedospělí jedinci mohou dostat blokátory puberty, později hormony, mladí lidé mohou podstoupit operace, aniž by museli absolvovat nějaké zásadnější vyšetření. Americké zdravotnictví prý lékařům doporučuje, aby o pocitech pacientů, kteří tvrdí, že jsou transgenderoví, nepochybovali.

Aby bez většího zkoumání přijali jejich přesvědčení a poskytli tzv. afirmativní péči, tedy s bez výhrad respektujícím přístupem. A rychle pacientovi umožnili zbavit se svých dosavadních pohlavních znaků.

Rizika

Přitom – píše Shrierová – se neupozorňuje na vedlejší účinky takové léčby, nebo následky pro ty, kdo se rozhodnou změnu pohlaví zastavit nebo vrátit zpátky:

„Potlačení normálního vývoje hustoty kostí a vyšší riziko osteoporózy, ztráta funkce pohlavních orgánů, zásahy do vývoje mozku a možné potlačení dosažení nejvyššího možného IQ, to všechno jsou rizika, která s sebou přináší blokátory puberty.“

O čem ještě se píše v knize Nevratné poškození, si poslechněte v pořadu Ex libris.