Válka, holokaust, StB, exil… Příběh jedné známé rodiny v bouřlivém 20. století

Jak několik desetiletí dokázalo zamíchat s osudy jedné rodiny, to na velké ploše a na pozadí dramatických zvratů popisuje v Mexiku žijící historička českého původu Daniela Grollová-Spenser. Materiál jí nabídla právě její širší rodina.

Obsáhlá publikace má téměř čtyři sta stran, přitom je to vlastně příběh jen šesti osob: babičky a dědy, maminky a otce, maminčina druhého partnera a jeho velkého přítele. Možná vám jména jako Anna Ungarová, Ruth Ornsteinová nebo Kurt Groll nic neřeknou, případně za nimi vytušíte další variantu trpkého osudu židovské rodiny ve 20. století.

Je proto na místě odhalit dvě důležitá jména: Vladimír Tosek a Jiří Pelikán. První je legendou české televizní žurnalistiky 60. let, druhý poválečným levicovým politikem a v exilu prvním českým europoslancem.

Mlčení

„Nemohla jsem napsat jeden životopis ani načrtnout vlastnosti každého z protagonistů,“ přiznává v úvodu knihy autorka.

Čtěte také

Televizní tvář pražského jara má svou karikaturu v Majoru Zemanovi. Kdo byl Vladimír Tosek doopravdy?

„Na jedné straně jsem s nimi prožila omezené časové úseky a na druhé straně příliš mnoho dokumentů zničily totalitní režimy, které nechtěly zanechat stopy po svých zločinech. Některé archivy byly vydrancovány nebo spáleny a jiné jsou doposud nepřístupné. A pak … to úmyslné i nedobrovolné mlčení.“

Daniela Grollová-Spenser je tak svého druhu archeoložkou, která jakoby z jednotlivých dochovaných písemností a vzpomínek na útržkovité rozhovory se členy rodiny lepí nádobu příběhu.

Role náhody

Více než kde jinde se v tomto příběhu ukazuje, jak zásadní roli mohou hrát náhody. Proč někteří ze Židů stihli před nacistickým běsněním odjet do exilu a jiní ne? Proč někteří šílenství nacistických vyhlazovacích lágrů přežili a jiní ne? Koho a proč oslovovala Státní bezpečnost s nabídkou spolupráce? Kdo a proč souhlasil? Co vedlo někoho po srpnu 1968 k rozhodnutí odejít do exilu a jiné k rozhodnutí zůstat?

Čtěte také

Reformní socialista a pozdější poradce Havla Jiří Pelikán své působení po únoru 1948 hodnotil kriticky

Jako každý pohled na české dějiny zvenčí je kniha zajímavá množstvím zahraničních, u nás málo známých pramenů, ze kterých autorka čerpá. Je osvěžující číst něco jiného než jen to, co u nás běžně čteme.

Zajímavě je vysvětlena problematika zákulisí českého a slovenského exilu v letech druhé světové války v Londýně. Málokdo zná detaily složité cesty odchodu z Protektorátu, jako byla ta po Dunaji přes Rumunsko, nebo okolnosti působení Jiřího Pelikána v Itálii.

Moc kontextu?

Je otázkou, zda se pod množstvím historických exkurzů nevytrácí rodinný příběh. Jestli snahy vysvětlit dějinný kontext není moc. Když jsem právě tohle autorce po přečtení knihy napsal, odpověděla mi:

Čtěte také

„Očistiti kmen národa od parasitů.“ Nová kniha historika Smlsala mapuje romský holocaust

„To bylo dilema. Můj cíl byl posadit rodinu do dějin, ne naopak. Čtenáři většinou reagují, že příběhů rodiny není dost.“ Každopádně odvedla Daniela Grollová-Spenser úctyhodnou práci.

Jak složitým úkolem je vyprávět příběhy rodin na pozadí velkých dějin, toho příkladem je obsáhlá rodová kronika Krev není voda Josefa Jedličky (1991), který na pěti stech stránkách vykreslil osudy své rodiny – a vyšel mu z toho pozoruhodně pestrý obraz české společnosti a českých dějin jednoho století.

Poslechněte si celý pořad Ex libris. Knihu Daniely Grollové-Spenser pro vás přečetl David Hertl.