Reformní socialista a pozdější poradce Havla Jiří Pelikán své působení po únoru 1948 hodnotil kriticky

Prohlašoval se za přesvědčeného zastánce EU se sociálně a ekologicky orientovaným hospodářstvím. Jeho složitý život přibližuje David Hertl.

Jiří Pelikán se narodil 7. února 1923 v Olomouci a už v roce 1939 vstoupil do KSČ. Následující rok jej zatklo gestapo, po pěti měsících byl propuštěn. O rok později odešel od rodičů a zbytek období okupace žil v ilegalitě.

Čtěte také

Archiv Plus: Lidská tvář Jiřího Pelikána

Po válce během studií na Vysoké škole politických a sociálních nauk v Praze nastoupil dráhu komunistického funkcionáře. Spolu s funkcí předsedy Ústředního svazu československých studentů (1948–1953) byl ve stejném období rovněž pracovníkem ÚV KSČ a nejmladším poslancem Národního shromáždění.

Poté stál deset let v čele Mezinárodního svazu studentstva. Po únoru 1948, kdy vedl československý studentský svaz, se aktivně podílel na vylučování tisíců nekomunistických studentů z vysokých škol. V roce 1963 Pelikán nastoupil do čela Československé televize. Zároveň byl opět zvolen do Národního shromáždění a stal se členem ideologické komise ÚV KSČ.

Vyjednávání s Angolou

Jako jeden z představitelů reformního proudu v KSČ byl z funkce ředitele ČST v září 1968 odvolán pro nesouhlas se srpnovou okupací. Následovalo jeho odsouvání do méně významných funkcí poslance Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR a nakonec kulturního rady velvyslanectví v Itálii.

Čtěte také

Zemřela Otta Bednářová: Podepsala Chartu 77 a cítila se šťastná. Pak ji soudruzi zavřeli

Rok po Pelikánově emigraci do Itálie, ke které došlo v září 1969, kdy se na výzvu československých úřadů odmítl vrátit do Prahy, mu bylo odňato československé občanství. O sedm let později obdržel občanství italské. Ani v emigraci nepřestal být politicky aktivní, stal se vydavatelem dvouměsíčníku Listy.

Pelikánova činnost v emigraci budila pozornost československých bezpečnostních orgánů. Státní bezpečnost v roce 1975 naplánovala bombový atentát prostřednictvím poštovní zásilky do jeho římského bytu; o dva roky později chystala jeho únos do Československa.

Jako poslanec Evropského parlamentu za italské socialisty (mezi lety 1979 až 1989) Pelikán zasáhl i do československé zahraniční politiky, když se zapojil do vyjednávání s angolskou povstaleckou organizací Unita.

Čtěte také

Do války za Československo, nebo za Sověty? O otočkách v politice KSČ v předvečer světové války

Ta totiž od března 1983 do června 1984 držela v zajetí 66 československých občanů. Pelikán se vydal za vůdcem Unity do Angoly. Na místo však dorazil v době, kdy československá strana souhlasila s podmínkami hnutí Unita pro propuštění zajatců.

Od roku 1989 Pelikán působil jako ředitel Ústavu Východ-Západ v Římě. V letech 1990 a 1991 byl členem Rady konzultantů prezidenta ČSFR Václava Havla a do roku 1997 pokračoval v Praze ve vydávání Listů. Zemřel v červnu 1999.