Alexej Navalnyj: Patriot. Svědectví o zemi, kde se pravda stává zločinem

Čtěte také

Právník Sergej Magnitskij a lídr opozice Alexej Navalnyj. Je smrt ve vězení zvláštní ruská tradice?

Vzpomínky Alexeje Navalného, vydané posmrtně pod názvem Patriot, se čtou jako svědectví o zemi, která se ocitla v zajetí vlastních dějin – a o člověku, který se rozhodl v tomto zajetí dýchat jako svobodný.

Kniha, kterou do češtiny přeložil Manfred Strnad a vydalo nakladatelství Universum, zachycuje život ruského opozičního politika od dětství v Sovětském svazu za Gorbačovovy perestrojky až po poslední zápisky z vězeňské cely na severu Sibiře.

Korupce jazykem přežití

Navalnyj se v nich neukazuje jen jako symbol odporu vůči Putinovu režimu, ale i jako přesný pozorovatel ruské společnosti, jejích zvyků, přetvářek a drobných grotesek. S typickým suchým humorem popisuje pozdní socialismus, v němž se cokoliv západního – od žvýkaček po sklenice s erotickými motivy – stávalo objektem závisti a tajného obdivu.

Čtěte také

Alexej Navalnyj dosáhl postavení vůdce ruské opozice, Putinův režim ho zničil

Jindy se vrací k 90. létům, kdy se z ideálů svobody zrodila nová oligarchie a korupce se stala univerzálním jazykem přežití.

Kniha Patriot ale není jen autobiografií. Je i svědectvím o proměně člověka, který z ironicky sžíravého blogera a právníka vyrostl v politika přesvědčeného, že i v Rusku je možné žít beze lži.

Navalnyj popisuje svou cestu od prvních protikorupčních kampaní přes kandidaturu na moskevského starostu až k opakovaným pobytům ve vězení – cestu, která vede od naděje k oběti, ale nikoli k rezignaci.

Mechanismus zla

Silnou stránkou knihy je právě její tón: střídmost, nadhled, schopnost ironie i v mezních situacích. Když líčí pokus o vraždu novičokem, nečiní z něj heroickou scénu, ale spíš absurdní grotesku.

Čtěte také

Proč se Navalnyj vůbec do Ruska vracel? Pochopil, že je důležitý symbol a obětoval se, odpovídá historik Hlaváček

A když popisuje své věznitele – „soudruha psychologa“, který se opravdu tak nechává oslovovat – nepropadá nenávisti, nýbrž zůstává věcný, jako by dál zkoumal mechanismus ruského zla.

Zápisky z posledních let pak mají jiný rytmus: mizí ironie, přibývá tichého patosu a smíření. Navalnyj se obrací ke svým dětem, vysvětluje jim, proč musel zůstat v Rusku, a ujišťuje je, že má cenu bránit „krásné Rusko budoucnosti“, jak s oblibou říkal. Zápisy končí v lednu 2024, kdy už tušil, že se z vězení nevrátí. O měsíc později byl podle všeho zavražděn.

Dokument a vyznání

Jeho Patriot tak stojí na pomezí politického dokumentu, vězeňského deníku a osobního vyznání. V jistém smyslu uzavírá tradici disidentské literatury, jakou psali Solženicyn, Šalamov nebo Sacharov, ale činí to jazykem internetového století – civilně, bez metafor, zato s neústupnou vírou, že pravda má i v Rusku smysl.

Petr Zídek|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Zbývá otázka, nakolik je text skutečně Navalného – některé pasáže mohly být upraveny jeho ženou a spolupracovníky. To podstatné však zůstává: hlas člověka, který v zemi lží odmítl lhát.

Patriot není jen kniha o posledních letech jednoho opozičníka. Je to svědectví o tom, že i v těch nejtemnějších časech lze zůstat věrný přesvědčení, že svoboda není politický program, nýbrž způsob života.