Karel Hvížďala: Popraveni z politických důvodů
Stará moudrost praví: Chceme-li vědět, kdo jsme a kam kráčíme, musíme vědět, odkud jsme přišli. Psychologové říkají: Po předcích z třeba z 11. století nedědíme jen nemoci, ale i charakter. To je důvod, proč bych rád upozornil na čtyřdílnou knihu Petra Malloty, která nese název Popraveni z politických důvodů v komunistickém Československu.
Čtěte také
Kniha se z celého širokého repertoáru perzekučních metod, které totalitní režimy používají k dobytí a udržení moci, soustřeďuje na justiční vraždy. Je to nejbrutálnější forma teroru, při níž nejde jen o přímou fyzickou likvidaci skutečných či potenciálních protivníků, ale funguje i jako ikona zastrašování do vlastních řad.
Politické popravy byly provedeny na základě soudního rozhodnutí, ač šlo o divadlo: Obvinění se často museli naučit předem přiznání, která pak šířila média.
Až 280 tisíc perzekucí
Podle dostupných údajů bylo ihned po únorovém puči v roce 1948 propuštěno 4 tisíce zaměstnanců kvůli neúčasti na generální stávce 24. února. Většinou šlo o dělníky.
Čtěte také
5 tisíc rolníků, živnostníků, národních správců, označených za politicky nespolehlivé, bylo vystěhováno z pohraničí. Komunistické Akční výbory Národní fronty v následujících dnech propustily 28 tisíc lidí ze zaměstnání, ze studií vyloučili 8 640 studentů a 500 profesorů a docentů z vysokých škol. Celkový počet občanů postižených perzekucí se odhaduje na 250 až 280 tisíc, patřili tam také policisté, vojáci, sokolové a skauti.
K politickým procesům, které nebyly spjaty ani s činy během války, ani s kriminálními aktivitami v předúnorové době, přistoupili komunisté téměř přesně na den rok po převzetí moci. Prvními odsouzenými k smrti byli mladí národní socialisté Slavoj Šádka a Miloslav Choc kvůli odbojové činnosti a spojení s exilem. Jejich poprava byla vykonána 19. února 1949.
248 politických poprav
Podle badatelů z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu z roku 2000, bylo mezi lety 1948 až 1989 celkem vykonáno 248 politicky motivovaných poprav.
Generální tajemník KSČ Rudolf Slánský v září 1948 křičel: „Kdo chce šířit neklid, sklidí bouři. Kdo se pokouší rozvracet lidově demokratický řád, bude nemilosrdně rozdrcen.“ A aby i komunisté žili v neustálém strachu a byli bezvýhradně poslušní, nechala Moskva popravit 3. prosince 1952 i Rudolfa Slánského.
Jako komunisté tehdy hovořili o lidově demokratické vládě, nebyla jejich vláda lidová ani demokratická.
Stejně jako dnes když Viktor Orbán a jemu podobní populisté, kteří jsou pro všechny, to znamená pro NATO i pro Putina, a hovoří o své vládě jako o neliberálně demokratické, není a nemůže být tato vláda demokratická.
Naše reakce ukáže, jestli dědíme po předcích slabost, nebo jestli už máme odvahu se novým možným zneužitím slov vzepřít. Jestli rozpoznáme informační pahýly a znásilněná slova.
Autor je publicista
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.