Karel Hvížďala: Popraveni z politických důvodů

Čtěte také

Pět mimořádných Portrétů: Před 70 lety se stal Slánský obětí vlastních čistek. Na dno a na šibenici s ním šlo deset dalších

Kniha se z celého širokého repertoáru perzekučních metod, které totalitní režimy používají k dobytí a udržení moci,  soustřeďuje na justiční vraždy. Je to nejbrutálnější forma teroru, při níž nejde jen o přímou fyzickou likvidaci skutečných či potenciálních protivníků, ale funguje i jako ikona zastrašování do vlastních řad.

Politické popravy byly provedeny na základě soudního rozhodnutí, ač šlo o divadlo: Obvinění se často museli naučit předem přiznání, která pak šířila média.

Až 280 tisíc perzekucí

Podle dostupných údajů bylo ihned po únorovém puči v roce 1948 propuštěno 4 tisíce zaměstnanců kvůli neúčasti na generální stávce 24. února. Většinou šlo o dělníky.

Čtěte také

Všichni tři dělničtí prezidenti měli své osobní vězně.Taky proto skončili za mřížemi Slánský, Laušman nebo Škutina

5 tisíc rolníků, živnostníků, národních správců, označených za politicky nespolehlivé, bylo vystěhováno z pohraničí. Komunistické Akční výbory Národní fronty v následujících dnech propustily 28 tisíc lidí ze zaměstnání, ze studií vyloučili 8 640 studentů a 500 profesorů a docentů z vysokých škol. Celkový počet občanů postižených perzekucí se odhaduje na 250 až 280 tisíc, patřili tam také policisté, vojáci, sokolové a skauti.

K politickým procesům, které nebyly spjaty ani s činy během války, ani s kriminálními aktivitami v předúnorové době, přistoupili komunisté téměř přesně na den rok po převzetí moci. Prvními odsouzenými k smrti byli mladí národní socialisté Slavoj Šádka a Miloslav Choc kvůli odbojové činnosti a spojení s exilem. Jejich poprava byla vykonána 19. února 1949.

248 politických poprav

Podle badatelů z Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu z roku 2000, bylo mezi lety 1948 až 1989 celkem vykonáno 248 politicky motivovaných poprav.

Generální tajemník KSČ Rudolf Slánský v září 1948 křičel: „Kdo chce šířit neklid, sklidí bouři. Kdo se pokouší rozvracet lidově demokratický řád, bude nemilosrdně rozdrcen.“ A aby i komunisté žili v neustálém strachu a byli bezvýhradně poslušní, nechala Moskva popravit 3. prosince 1952 i Rudolfa Slánského.

Karel Hvížďala|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Jako komunisté tehdy hovořili o lidově demokratické vládě, nebyla jejich vláda lidová ani demokratická.

Stejně jako dnes když Viktor Orbán a jemu podobní populisté, kteří jsou pro všechny, to znamená pro NATO i pro Putina, a hovoří o své vládě jako o neliberálně demokratické, není a nemůže být tato vláda demokratická.

Naše reakce ukáže, jestli dědíme po předcích slabost, nebo jestli už máme odvahu se novým možným zneužitím slov vzepřít. Jestli rozpoznáme informační pahýly a znásilněná slova.

Autor je publicista