Dovolená okořeněná válkou? Jak vnímali cizinci v Československu a Češi v cizině srpnové události roku 1968

Být v nesprávnou dobu na nesprávném místě může mít nejrůznější podoby. Jistě si každý představí své. Třeba taková dovolená. Co všechno se může stát? Například v zemi, kam si vyrazíte, vypukne válka. To by jistě nikdo z nás nechtěl zažít, ale i takové věci se dějí.

Čtěte také

Zahraniční zpravodajka Věra Šťovíčková byla „poster girl“ socialismu, říká autorka nové knihy o rozhlasu a politice

V době, kdy hranice Československa v noci z 20. na 21. srpna 1968 překročily armády států Varšavské smlouvy, pobývalo v zemi, kde vrcholilo pražské jaro, množství cizinců. A to nejen ze spřátelených socialistických zemí, ale i z těch západních. Jaké bylo jejich zděšení, když jim kolem oken hotelů na Václavském náměstí projížděly tanky?

S vojáky v patách

„Jednoho srpnového večera jsem dorazil na pozvání Československého svazu spisovatelů do Prahy,“ vzpomínal například německý spisovatel Heinrich Böll, pozdější nositel Nobelovy ceny za literaturu. 

„Na telegrafické pozvánce mimo jiné stálo: „Naším záměrem je, abyste se na místě přesvědčil o důstojném průběhu našeho obrodného procesu a po návratu informoval veřejnost své země. Ve zpětném pohledu teď text tohoto pozvání působí jako strašlivá ironie,“ popsal.

Ironií bylo už samo datum, kdy Heinrich Böll s manželkou a synem do Prahy přijeli. Ve večerních hodinách 20. srpna 1968.

Čtěte také

Jen si nechte Dubčeka v Moskvě… Jak by vypadal srpen 1968, kdyby se někdo rozhodl jinak?

„Už první noc nás vzbudilo burácení těžkých letadel, letících velmi nízko. V sedm hodin ráno přišel do hotelu jeden přítel, zaklepal na naše dveře a zvenku zavolal: Jsme obsazeni. Krátce nato jsme na Václavském náměstí zaslechli první výstřely, ihned jsme tam vyrazili a spatřili sovětské tanky – tu demonstraci absurdní hlouposti, a bezpočet lidí, mládež i dospělé.“

Heinrich Böll a tisíce dalších cizinců se ocitli ve víru historických událostí a vypořádávali se s nastalou situací různě. Vcelku ale existovaly dva postoje. Jedni chtěli maximálně vytěžit nečekanou zkušenost a vyrazili do ulic, aby se stali svědky dění a mohli později své postřehy předávat dál.

Barbara Day|foto:David Vaughan

Jiní se chtěli co nejrychleji dostat domů, k čemuž využívali své ambasády, jak vzpomínala britská teatroložka Barbara Day: „Ano, ale bylo to obtížné, protože tam každý Brit v Praze nebo v celé zemi zkoušel volat. Kulturní atašé mi řekl: ‚Zůstaňte, kde jste, nikam nechoďte a buďte tam, kde je vás možno telefonicky kontaktovat‘.“

Barbara Day poslechla a telefon z ambasády zazvonil už následující den: „Zavolali 22. srpna a řekli, že by chtěli, abych byla na nádraží už druhý den v 10 hodin. A tam bylo tolik lidí, kteří měli strach, že nedostanou místo ve vlaku.“

Pouhé tři předkrmy

Barbara Day také vzpomínala na prázdné regály v obchodech a strach z nedostatku jídla. To spisovatel Heinrich Böll, který pobýval v hotelu na Václavském náměstí, si na hlad stěžovat nemohl:

„Přátelé nám nabízeli jídlo, protože se obávali, že v hotelu trpíme nedostatkem, zatímco se tam číšníci navečer druhého dne nesmyslně omlouvali, že jsou už pouze čtyři předkrmy, večer třetího dne už jen jeden: plněná rajčata s lososem.“

Čtěte také

Alan Levy. Srpen 68 očima amerického novináře v Praze

Zatímco Barbara Day bydlela při svém pobytu v Praze už dva měsíce u přátel a Heinrich Böll s manželkou a synem pouhých pár hodin v hotelu na Václavském náměstí, americký novinář a spisovatel Alan Levy, který nám zanechal vzpomínky na okupaci v knize Pražské peřeje, pobýval v Praze se svou rodinou od roku 1967.

První den okupace vyrazil do pražských ulic, aby zachytil a později popsal atmosféru.

„Po obědě jsem se vydal na první procházku okupovanou Prahou. Po třídě Pionýrů se dosud valily vojenské konvoje, ale lidé už začínali opatrně vycházet na ulici. Abych mohl nerušeně procházet a bezmocně pozorovat, jak je Praha znásilňována, rozhodl jsem se, že si pověsím na krk fotoaparát a v ruce ponesu průvodce, a tak jsem ze sebe udělal amerického turistu, který se drží cestovního programu, ať se děje, co se děje,“ vzpomínal.

Jaké byly postřehy cizinců, které zastihly srpnové události roku 1968 v Československu, a jak se naopak o okupaci své země dozvídali Češi v zahraničí? O tom uslyšíte v pořadu Téma Plus, kde zazní vzpomínky Češky Jany Kameníkové, Britky Barbary Day a také pamětníků srpnových událostí z webu Paměti národa.

Citovali jsme z knih Alana Levyho Pražské Peřeje, která vyšla v nakladatelství Primus v roce 1991, a z knihy ze vzpomínek Heinricha Bölla Tank mířil na Kafku, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Academia.