Jak vypadalo dosídlení Šumavy? Náš dům zabavili a museli jsme odejít. Venku už ale stály dvě rodiny z Rumunska, vzpomíná pamětník
Tisíce lidí musely pryč ze svých domů či bytů a další tisíce se do nich nastěhovaly. Na poválečné vysídlení německého obyvatelstva navázal po roce 1945 proces osídlování tuzemského pohraničí. Nejprve dobrovolný, ale později i řízený. V květnu 1945 bylo sovětskou a americkou armádou osvobozeno Československo, včetně jeho pohraničních oblastí, které byly roku 1938 připojeny k Německu.
Nad masovou deportací německého obyvatelstva z pohraničí se představitelé československé vlády v exilu zamýšleli už dávno předtím, jak potvrzuje historik Matěj Spurný.
Souběžně s myšlenkou na vyhnání Němců vznikl záměr, co s prázdným prostorem v pohraničí udělat. A tak pravidelně o osídlení nebo dosídlení mluvili vládní představitelé, jako např. komunistický předseda vlády Klement Gottwald v roce 1946.
Velké změny na Šumavě
Jedním z krajů, který během 20. století podstatně změnil svou tvář, je Šumava. Po válce z mapy zmizely osady i celé vesnice.
A proces zkomplikovala ve druhé polovině století železná opona. Kvůli potřebám průmyslu v místě zůstávali také němečtí specialisté, např. skláři, kterých se vysídlení netýkalo.
Jedním z nich byl i Egon Urmann, jehož otec pracoval v proslulé sklárně Lenora. „Já tady zůstal právě kvůli tomu, že táta byl sklář. Naši mysleli, že taky půjdou (pryč),“ popisuje.
Urmannovým byl ovšem zabaven majetek a museli se vystěhovat z vlastního domu, který obsadila rodina dosídlenců. „Venku stály dvě rodiny rumunských reemigrantů a čekaly, až vypadneme. Ten dům stavěl můj táta,“ kroutí hlavou.
Proces úzce souvisí s komunistickou stranou. KSČ od roku 1945 ovládla všechny důležité ministerské posty spojené s osídlováním. Pohraničí potom výrazně přispělo k vítězství strany v klíčových volbách roku 1946.
Změny ve složení obyvatelstva znamenaly pro některé oblasti velký úbytek kvalifikovaných sil nejenom v zemědělství nebo hospodářství. Pro pohraniční regiony byl mnohdy fatální nedostatek pracovníků ve vzdělávání nebo zdravotnictví.
Dědictví, které nezmizí
Podle spisovatele a rodáka z Vimperku Martina Sichingera jsou vysídlené regiony zničeny některými událostmi nevratně.
„Vezměte si jen to, jakým způsobem ovlivnil Šumavu odchod Němců a příchod pohraniční stráže. To nikdy nepůjde ,odpárat‘.“
Ke stabilizaci situace v osídlených oblastech ale podle historika Matěje Spurného postupně došlo. Socioekonomické ukazatele pohraničí nejsou ale ani dnes příliš optimistické.
Jak se pohraničí změnilo po příchodu nových lidí? Dokázali se přizpůsobit tamnímu životu a navázat dobré vztahy se starousedlíky? Jaká pozitiva a negativa celý proces osidlování přinesl? Poslechněte si pořad Téma Plus.
Související
-
Nejdřív přišlo vysídlování a pak zas osídlování pohraničí
Po násilném poválečném vysídlení českých Němců z pohraničí, zahájil československý stát masové osídlování opuštěného území.
-
Jak to vypadalo v prvních poválečných měsících v českém pohraničí?
České pohraničí nebylo po konci druhé světové války ani zdaleka bezpečným územím. Bylo plné svobody i pomsty. Temné období připomene dokumentární pásmo Romana Cílka.
-
Odsun očima dětí. Příběhy českých Němců, kteří museli opustit svou vlast
Historie se opakuje. Davy uprchlíků překračují hranice a míří do nejistoty. Co je asi čeká? Je dost těch, kteří odmítají přijímat hladové krky s otevřenou náručí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
