Jak se obyvatelé monarchie měnili na Čechy. O předsudcích, mýtech a národních představách
Hned poté, co se v roce 1918 rozpadlo Rakousko-Uhersko a vzniklo Československo, nezůstala na monarchii „nit suchá“. Vše, co bylo v předchozích třech staletích, se ocitlo v pomyslném temnu. Po dvacetileté éře prvorepublikového Československa s naší historií zatočil nacismus a pak i komunistická ideologie. Dodnes ale ve veřejném mínění zůstaly některé mýty tak zakořeněny, že je obtížné se s nimi potýkat. Jaký je současný pohled na vznik Československa, odkrývá Téma Plus.
Když v roce 1993 český prezident Václav Havel navštívil sousední Rakousko, pronesl na vídeňské univerzitě projev, ve kterém mimo jiné řekl:
Čtěte také
„Víme, kolik historických, společenských, duchovních a lidských vazeb spojuje občany Rakouska a České republiky. Stěží bychom hledali dvě země, v nichž se sice mluví různými jazyky, které jsou si ale přitom tak blízké svým duchovním klimatem, svými tradicemi, svým osudem.“
A pak konstatoval: „Když se zhroutila rakousko-uherská monarchie a vznikla Československá republika, převládala u nás pochopitelná euforie z nově nabyté samostatnosti a tvorby demokratického řádu. V této euforii se začasté stávalo slovo Rakousko synonymem minulosti a svržené nadvlády. Mnozí Rakušané prožili konec války naopak jako ‚poslední dnové lidstva‘, vnímali Čechy jako ty, kdo zbořili významnou středoevropskou říši, a na sebevědomě se rozvíjející a ambiciózní Československo se dívali s pocitem výčitky a trpkosti.“
Čtěte také
Jsou Havlova slova pronesená před lety, už také jen historií? Co jsme vznikem Československa ztratili a co jsme získali? Existují stále stereotypy a předsudky v našem i rakouském pohledu na tyto události?
To jsou otázky, které je dobré si znovu položit. A to nejen naším českým pohledem, ale právě pohledem těch druhých.
V cestě za odpověďmi se Ivana Chmel Denčevová a její Téma Plus dostane k rakouským historikům Hildegardě Schmoller, Nikolasi Perzimu, vysokoškolské učitelce slavistiky Gertraude Zandt. Osobní příběh, pocity a zážitky za uplynulé čtyři desítky let jsou přítomny ve vyprávění překladatelky a konferenční tlumočnice Ladislavy Baxant Cejnar.
Texty přečetli Naděžda Hávová, Libor Vacek a David Schneider. Dramaturgie a režie David Hertl. Vysíláme v repríze z roku 2021.
Související
-
Wericha 28. říjen 1918 nedojímal. Nejedlý zas tvrdil, že šlo o velkou zradu buržoazie
„Nedojímalo mě to a dodnes mě to nedojímá,“ řekl Jan Werich v roce 1969, když hovořil o 28. říjnu 1918. Klíčový den našich dějin prožil v Praze a byl u všeho, co se dělo.
-
Byla první republika jen Masarykova a Benešova? Na Antonína Švehlu se mělo zapomenout
První republika trvala jen 20 let, přesto se k ní vracíme. S její existencí jsou spjata jména Masaryka nebo Beneše. Klíčovým byl ale také Antonín Švehla.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
