Kdo se zasloužil o vznik Československa? Lidé doma, nebo v zahraničí?
Vznik Československa je spjat se jmény Čechů, kteří žili v exilu, a stejně tak se jmény těch, kteří zůstali v českých zemích na území Rakouska-Uherska. Válečné útrapy 1. světové války těžce doléhaly na všechny a na podzim roku 1918 události nabraly rychlý spád. Kdo se ale o vznik samostatného Československa zasloužil? Byli to sami Češi, kteří zůstali doma?
Jako oficiální datum vzniku státu je uváděn 28. říjen 1918. „O datum, kdy Československo vzniklo, se vedly nekonečné a nerozhodnutelné spory,“ uvádí host pořadu Petr Pithart a pokračuje:
„Už v noci z 27. na 28. října píše Alois Rašín první zákon. Ale ten už mají trochu připravený a pomáhají mu naši úředníci ve Vídni. 28. října se objevují davy lidí na Václavském náměstí. Někdo zvolá ‚To je konec!‘ a lidé jsou dychtiví, aby se něco stalo. A tato nálada se šíří dál. Mezitím ale muži 28. října udělají klíčový tah: navštíví obilní úřad a zrekvírují zásoby. To bylo mimořádně důležité. A pak navštíví úřad rakousko-uherského místodržícího.“
Čtěte také
Kdo byli oni muži 28. října? Právník a mladočech Alois Rašín, statkář a agrárník Antonín Švehla, sociálnědemokratický novinář a redaktor Práva lidu František Soukup, národní socialista Jiří Stříbrný a slovenský lékař Vavro Šrobár. První zákon, který tato pětice sdružená v Národním výboru podepsala, byl strohý: „Samostatný stát československý vstoupil v život.“
Publicista Pavel Tigrid v Kapesním průvodci inteligentní ženy po vlastním osudu píše: „Český domácí odboj si opravdu v těch údajně revolučních dnech husitsky nevedl. Dokonce ještě úplně nakonec, 14. října 1918, když čeští socialističtí radikálové uspořádali generální stávku a veřejnou manifestaci – proti drahotě – a občas někde manifestanti zároveň vyhlašovali také vznik nezávislého československého státu, hlavně české politické složky, sdružené v Národním výboru československém, je za to přísně pokáraly. (…) Čeští politikové doma prostě čekali, až co jim vývoj posledních válečných dnů přinese.“
Klíčový Masaryk
Klíčovou roli ve vzniku státu měl bezpochyby T. G. Masaryk, který žil ve Spojených státech amerických a již poslední květnový den roku 1918 podepsal dohodu v Pittsburghu. Jeho partnery byli v té době krajané, a to jak Češi, tak Slováci. Ostatně těch žilo na daném území USA zhruba milion.
Čtěte také
Masarykův požadavek byl zcela jasný: nezávislost Čechů a Slováků v samostatném státě. A je třeba připomenout mimořádné úsilí dalších exulantů, kteří se zasloužili o vznik Československa. Byl to Edvard Beneš a generál francouzské armády, Slovák Milan Rastislav Štefánik.
„Masaryka velmi mrzelo, že v těch klíčových dnech, kdy bylo plné Václavské náměstí, nebyl doma,“ konstatuje Petr Pithart. Otázkou ale zůstává, zda právě jeho pobyt v zahraničí, jeho kontakty a jeho úsilí, nebyly důležitější než to, aby byl tzv. doma.
Vznik státu s sebou nesl naděje, ale zároveň už i jisté problémy, které se postupně objevovaly. Jedním z problémů byl počet národů a národností, které na území Československa žily. Nově vzniklý – uměle vytvořený – československý národ byl zcela novým. A k tomu 3 miliony Němců, pro které byl vznik Československa něčím téměř tragickým.
Masaryk k tomu uvedl: „Území obývané Němci je území naše a zůstane naším. My jsme vybudovali svůj stát, my jsme jej udrželi, my jej budujeme znova.“ Konstatování, které bylo půdorysem pro další dvacetiletou existenci státu. Důsledky tohoto principu nás provázely – a možná i provázejí – dlouhá desetiletí.
Jak jsme na tom dnes?
Vznik státu, který už více než 30 let neexistuje, souvisí také s otázkami zcela současnými: jaké je postavení České republiky a těch, kteří zde žijí?
Petr Pithart odpovídá: „Poprvé žijeme ve státním domě sami. Někteří se z toho radují, ale já si tím nejsem jist. A problémy nám – zdá se – dělá i ten dům evropský. Je to odsouzení k jistému strachu, samotě, obavám, kterých je tak snadné v politice zneužít. Nic víc neumožní stát se vůdcem, jako právě tyto pocity. Je třeba více sebevědomí, být si v Evropě jistí, tak jak jsou třeba Holanďané.“
Reprízu pořadu Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.
Související
-
Dějiny jsou učitelka s nejhloupějšími žáky. Někteří lidé se vůbec nepoučili, myslí si Ondřej Neff
Jak vhodné je členit československé století podle osmičkových dat? Co ve zlomových okamžicích rozhodlo o tom, že dějiny kráčely právě tím směrem, jakým se vydaly?
-
Slovensko byla země obsazená legionáři, většina Slováků se v Československu ocitla, říká historik
Češi a Slováci spolu 75 let žili ve společném státě, jejich vzájemné vztahy ale procházely nejrůznějšími peripetiemi.
-
Masaryk má na rukou krev krále Karla, říká předseda monarchistů Nohel
Kdyby se monarchie nerozpadla, měli bychom se lépe nebo stejně, myslí si většina Čechů. To vyplývá z průzkumu pro Český rozhlas, který provedla společnosti SC&C.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.