Alan Levy. Srpen 68 očima amerického novináře v Praze
„Za jediný den nadělali Rusové v Praze víc škody než Němci za celých šest let, co tu byli,“ řekl 21. srpna 1968 dopoledne jakýsi muž v Praze na Vinohradech americkému novináři, který sledoval první den okupace. Je to srovnání nesrovnatelného, je to až příliš velká zkratka. Ale právě taková zkratka se novinářům hodí. Takovým, mezi které patřil Alan Levy (1932-2004).
Levy své zážitky z okupované Prahy popsal v knížce Rowboat to Prague, která vyšla v USA od roku 1972 v několika dalších vydáních, navíc také ve Velké Británii. V roce 1975 ji v češtině vydalo v Kanadě nakladatelství manželů Škvoreckých '68 Publishers pod názvem Pražské peřeje a roku 1991 vyšla konečně i v Praze.
Jde o jedno z prvních a asi nejlepších zachycení událostí od konce roku 1967 do ledna 1971 pohledem zahraničního novináře. Historikové upozorní, že Levy se tu a tam mýlí v popisu některých dějinných okamžiků, že zejména události „velké“ politiky se občas neseběhly tak, jak je popsal. Ale síla knížky je v zachycení atmosféry těch dnů, v popisu československé každodennosti.
Do Prahy na pozvání Formana
Levy přijel do Československa týden před Vánocemi 1967 na pozvání režiséra Miloše Formana proto, aby spolupracoval na překladu muzikálu Jiří Šlitra a Jiřího Suchého Dobře placená procházka do angličtiny.
Čtěte také
Ještě před odjezdem z USA si dohodl spolupráci s americkými novinami, kterým slíbil reportážní črty ze země ve středu Evropy. Novinářský pánbíček stál při něm: ocitl se v pravou chvíli na pravém místě.
„Pracoval jsem nějakou dobu jako redaktor listu Life, psal knihy, ale cítil, že bych potřeboval změnu. Tak jsme se s manželkou rozhodli odjet na rok do Evropy, dokud jsou naše dcery ještě malé. Chtěl jsem žít ve městě, kde můj soused nebude další americký spisovatel, takže jsem nechtěl do Paříže nebo na Mallorku. Chtěl jsem zároveň někam, kde mi výdaje na život dovolí věnovat se psaní,“ vzpomínal později Levy.
Vyhoštění v lednu 1971
Oč přátelštější bylo přijetí mezi českými uměleckými kruhy, o to opatrnější byla místa oficiální: Levy v knížce strhujícím způsobem popisuje peripetie získání povolení k pobytu v Československu – a to nevěděl, že už od srpna 1967 na něj Státní bezpečnost vedla svazek, do kterého ukládala všechny informace, které o něm zjistila.
Čtěte také
Skončilo to Levyho vyhoštěním v lednu 1971 pro podezření z údajné špionáže (Státní bezpečnost totiž nedlouho předtím objevila část rukopisu knihy, která popisovala rok 1968 v Československu). Na opuštění Československa dostal osmačtyřicet hodin, po kterých zamířil do Vídně.
Do Prahy se vrátil v roce 1990 a hned se pustil do další novinářské práce: založil anglicky psané noviny The Prague Post, kterých byl šéfredaktorem až do své smrti. Čím je zajímavý Levyho pohled na československý rok 1968? Nejen o tom mluví v pořadu Portréty historik Zdeněk Doskočil.
Související
-
Pjotr Šelest. Kremelský „jestřáb“, který dostal zvací dopis na záchodcích
Když se Čechoslováci probouzeli 21. 8. 1968 do země obsazované vojáky, byla jejich reakce jednoznačná a nejlépe ji vyjadřoval nápis: Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil.
-
Elo Havetta. Talentovaný filmař, kterého zabila normalizace
V pondělí 3. února 1975 si Husák prohlédl nový obchodní dům Kotva v Praze a noviny psaly o Slovenském festivalu politické písně. Toho dne také zemřel režisér Elo Havetta.
-
Věra Šťovíčková-Heroldová byla u všeho, co se dělo v éteru po 21. srpnu 1968. Pak přišla výpověď
Věra Šťovíčková-Heroldová byla v 60. letech silnou osobností rozhlasové žurnalistiky. Za mikrofonem prožila i týden po 21. srpnu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
