Matěj Forman: Táta byl na nás za to, co jsme udělali v Národním divadle, opravdu pyšnej
Matěj Forman patří, spolu se svým dvojčetem Petrem, do slavné herecké a pěvecké rodiny Formanů (a Křesadlů). Před kamerou se oba, tehdy ještě malí kluci, poprvé objevili ve slavné „rodině Homolkových“.
Formanovým dvojčatům už ale letos bude 55 let. „Člověk se na svět dívá trochu zkušenějšíma očima, ale pořád má chuť dělat něco nového. Víc to ale vidím na lidech v okolí, protože to, co z nich pořád leze, je skvělé,“ říká Matěj Forman.
Po velkých peripetiích s přijetím nakonec vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou – filmovou a televizní grafiku, Petr pak loutkoherectví na DAMU a divadlo se jim oběma stalo osudové. „Pořád si vybavuji ten okamžik, kdy jsem se tam na několikátý pokus a ještě na odvolání dostal. Na těch pověstných schodech ve mně probíhala směsice štěstí, vděčnosti a pokory, že tam jsem,“ vzpomíná.
Škola? Tříletý boj
První tři roky ale neprobíhaly podle jeho představ a dokonce vážně uvažoval, že toho nechá a půjde za bráchou na DAMU. „Byl tam odborný asistent Miloslav Jágr a ten měl se mnou, a já s ním, tak obrovské problémy… Nakonec jsem byl ale neskutečně šťastný, že jsem zůstal. Navíc když mezi námi a panem profesorem po škole vypuklo nečekané přátelství.“
Rád vzpomíná i na dobu, kdy se na rok dostal do Ameriky na studia Columbijské univerzity. „Byl to neuvěřitelně důležitý rok mého života, což vím až dnes. Já v té chvíli ale asi víc vnímal, že jsem mohl vyklouznout z doby, jaká tady před rokem 1989 byla. Ten rok jsem ale hlavně strávil s tátou, který si to nesmírně užíval. Nemluvili jsme o tom, ale já to cítil vlastně každým okamžikem.“
Pro univerzitní profesory byl prý exot, jako člověk, který žije za železnou oponou. „Nejen mne, ale i další přijímali se zvláštní, laskavou péčí,“ říká Matěj Forman. Po listopadu se s bratrem vrhli na divadlo. Nejdřív to byla jejich plovoucí scéna Loď bratří Formanů Tajemství, která „pluje“ dodnes, a pak se dostali až do Národního divadla.
Najednou jsme byli v „Národním“
Jídlo i divadlo musíte dělat s láskou, říká Matěj Forman. Právě mu vyšla netradiční kuchařská kniha
Matěj Forman prý své hrdiny objevil v kuchyni. A tak vydal kuchařku, která vlastně kuchařka moc není. Jmenuje se Už se vaří, má panenko, hlavní roli v ní hrají lidé a jejich příběhy – a recepty mají podobu ilustrací samotného Matěje Formana.
„Tehdy národnímu šéfoval Daniel Dvořák. Ať si myslí kdo chce, co chce, je to člověk, který na to jde rovnou,“ popisuje Matěj Forman vznik „jejich“ Barokní opery na motivy pohádky Kráska a zvíře.
Proseděli prý u motivu opery mnoho hodin, a to i s tátou Milošem Formanem. Nakonec se do toho pustili. „Když se to začalo hrát, byl jsem tehdy v Národním podruhé v životě. Poprvé nás tam máma vzala někdy v 18, jen abychom to tam taky viděli na vlastní oči. Podruhé, když jsme začali inscenovat Krásku a zvíře. Lidi nás tam ale vnímali jako pana režiséra a pana výtvarníka… Nakonec to byl náš zatím asi nejkrásnější počin v životě. Táta to viděl na jednom z posledních představení a my věděli, že je na nás opravdu pyšnej,“ dodává Matěj Forman.
Proč se nakonec zamilovali do představení Obludárium, nebo proč se pustil do psaní kuchařky, která až tak moc kuchařkou není? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Hovory. Ptala se Jana Klusáková.
Související
-
„Znovu a znovu mě dojímala,“ říká o pohádce Šťastný princ režisér Matěj Forman
Kdo jsou a budou malí/velcí hrdinové, kterým se věnuje nová sezóna Divadla Lampion v Kladně a nové umělecké vedení této scény?
-
V opraveném Národním muzeu si na své přijdou i děti, slibuje Matěj Forman
Může existovat muzeum, ve kterém se děti nebudou nudit a budou se do něj rády vracet? Může.
-
Na naše inscenace musí mít člověk náturu, říká Petr Forman
„Vznik našich inscenací, to je dobrodružství. A člověk na to musí mít náturu.“ I to v rozhovoru s Lucií Výbornou říká herec a divadelník Petr Forman.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.