Sociální podnikatelka: Práce lidí s handicapem má hodnotu. Nejtěžší je rozloučit se s příjemcem pomoci
Mohla jsem být závislá na alkoholu nebo na drogách, mohla jsem být zapšklá a být nenávistným trollem na sítích. Anebo jsem mohla pomáhat, říká sociální podnikatelka Lucie Hyblerová. Před pěti lety založila firmu Breakfastory a letos za svůj přínos získala od prezidenta republiky medaili Za zásluhy. „Jeden z nejtěžších momentů našeho podnikání je říct příjemci pomoci, že ho musíme vyměnit za někoho dalšího,“ říká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.
„Práce lidí se znevýhodněním má stejnou hodnotu jako práce většinové společnosti,“ zdůrazňuje sociální podnikatelka, která v roce 2020 založila Breakfastory.
„Bylo to tak turbulentní, že mi přijde, jako kdyby ten projekt měl už patnáct let,“ říká a přiznává, že výročí v ní vyvolává otázka, zda by si neměla přiznat, že jí dochází síly, a jen se ohlídnout za uplynulými roky.
Čtěte také
Její podnik zviditelňuje práci lidí se znevýhodněním, ať už je jakékoliv. Sdružuje sociální podniky, které propojuje s jednotlivci i firmami. „Jsou to dílny a provozovny. Nic u nás neplatí a my jim sháníme zakázky. Ať už je to gastronomie nebo prodej keramiky nebo výrobků ze dřeva. Máme i sociální e-shop,“ přibližuje s tím, že ze začátku se zaměřovali na pomoc seniorům a samoživitelům.
„Jednou z našich hlavních aktivit je sociální gastro. Firma nebo instituce si u nás objedná jakýkoliv catering pro minimálně deset lidí. My to jídlo uvaříme, dáme práci lidem s handicapem a zároveň 20 procent z každé naší objednávky jde na jídlo pro potřebné,“ popisuje.
Dnes už Breakfastory pomáhá i válečným uprchlíkům z Ukrajiny. „Každý rok nám přinese jinou skupinu, která potřebuje pomoc,“ říká Hyblerová. „Třeba to jsou rodiny s onkologickým pacientem, samoživitelky s nemocným dítětem a podobně.“
Čtěte také
„Záleží, kolik máme peněz. Nejsme nezisková organizace, podnikáme,“ zdůrazňuje. „Vždy děláme čtvrtletní rozpočet a pak víme, že můžeme přibrat dvacet nových klientů, kterým můžeme denně vařit jídlo.“
S výběrem potřebných podniku pomáhají neziskové organizace a terénní pomocníci. „Každého čtvrt roku se někomu věnujeme. A jeden z nejtěžších momentů této práce je říct příjemci bezplatného oběda, že ho musíme vyměnit za někoho dalšího,“ přiznává.
Původně si Hyblerová pohrávala s myšlenkou na rozvážení snídaní do firem. Nápad na dodávky jídla, nikoliv na catering s delší objednávací dobou, ale vzdala.
„Zkusili jsme to v několika vlnách pandemie. Ale vyzkoušeli jsme si, jak dokážou být lidé neempatičtí i zlí. S lidmi z handicapem je velmi náročné pracovat v reálném čase a pod tlakem. A já chci ten tlak spíš snížit. Takže nechci dávat nerudným lidem šanci útočit na lidi, kteří u nás pracují,“ dodává Hyblerová.
Proč má potřebu pomáhat? Co cítila, když se dozvěděla, že má převzít medaili Za zásluhy? A co s medailí bude dělat dál? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
„Řekli mi: Máme dost zdravejch.“ Právnička s handicapem Ivana Marešová přesto tvrdí, že život je dar
Ivana Marešová se narodila s dětskou mozkovou obrnou. I s handicapem se ale naučila bojovat za plnohodnotný život a jako právnička se snaží pomáhat dalším lidem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
