Elo Havetta. Talentovaný filmař, kterého zabila normalizace
V pondělí 3. února 1975 si Gustáv Husák prohlédl nový obchodní dům Kotva v Praze a noviny psaly o Slovenském festivalu politické písně v Martině, kde zaznělo čtrnáct „angažovaných“ písní. Toho dne také zemřel filmový a televizní režisér Elo Havetta. O jeho smrti se nepsalo. Na Havettu se mělo zapomenout – a to se podařilo téměř dokonale.
Všechno mu zakázali
„Pro monopolizovanou komunistickou kulturu je typické, že u osobnosti překračující hranice regionu se zmůže třináct let po smrti na jedno slovníkové heslo s více než třiceti nepravdivými údaji a že filmový redaktor velkého deníku nemá ponětí o Havettově tvorbě. Havetta popouzel slovenské šosáky za života a znepokojuje je i po smrti,“ napsal Václav Macek v roce 1990 v publikaci Elo Havetta.
Byla první pokusem o životopis režiséra, který se stal v nepříliš přeneseném smyslu slova obětí normalizace. Havettův přítel, režisér Juraj Jakubisko, o nástupu normalizace do slovenského filmu řekl: „Pro mě tehdy byl film všechno. Já bych i platil, abych mohl režírovat. Elo, který se politicky neangažoval a všechno mu zakázali, spáchal sebevraždu.“
Jakubisko nepřehání. Příčinou Havettovy smrti v šestatřiceti letech bylo sice vnitřní krvácení z prasklého žaludečního vředu, dlouhodobé zdravotní problémy byly ale způsobeny tím, jak Havetta řešil nemožnost realizovat se v oboru, kterému rozuměl, ve filmu: čím dál větší množství léků zapíjel čím dál větším množstvím alkoholu.
Podivín, kterého ostatní nechápali
„Celý Havettův osud určuje dětství. V jeho povídkách i filmech se často připomíná prostředí rodných Vozokan. Krajinou díla jsou mírně zvlněné kopce s poklidnou až lenivou atmosférou,“ napsal Václav Macek. Havetta podle něj pocházel ze selské rodiny, ale nikdy se sedlákem nestal:
„Byl mladším ze dvou bratrů a svojí citovostí, svojí malou postavou byl předem předurčený nezůstat na gruntu. Měl pověst podivína, kterého sice nejbližší obdivují za výtvarné schopnosti, ale nechápou. Takto se zrodil pocit osamělosti a silná touha po přátelství a skutečném domově.“ V 50. letech odešel studovat fotografii na Školu uměleckého průmyslu v Bratislavě, kde se poprvé setkal právě s Jurajem Jakubiskem.
„Byli jsme jako bratři. Vytvářeli jsme spolu fotoscénáře – třeba o tom, jak jeden kamarád zachrání druhého z kolejí před jedoucím vlakem,“ vzpomínal Jakubisko: „Neměli jsme kameru, tak jsme to fotili jako comics. Vlastně jsme dělali záběry. Pak jsme natočili na šestnáctku film o šupkároch, tedy posluchačích ŠUPky.“
Slovenská tvorba s evropskými parametry
Havetta byl člověkem mnoha talentů. Fotil, kreslil, maloval, jeden čas měl na starosti grafickou úpravu několika časopisů. Studoval na FAMU pod vedením Karla Kachyni a už jeho studentské práce a pozdější absolventský film Předpověď: nula naznačovaly, že půjde o mimořádnou osobnost.
Do kinematografie ale vstupoval v době, která svobodné tvorbě nepřála. Jeho celkem dva celovečerní filmy vznikly v letech 1969 (Slávnosť v botanickej záhrade) a 1972 (Ľalie poľné). Ten druhý byl zakázán po prvním promítacím dni a Havettovi byly odebrány rozpracované scénáře. Živil se pak spoluprací s bratislavskou televizí.
„Měl žaludeční vředy. Když ho komunisti odstavili, zavřel se v ateliéru a pil tak dlouho, dokud mu nepraskly,“ komentoval Havettovu smrt Jakubisko. Režisére Marko Škop, který v roce 2005 točil o Havettovi dokument, řekl: „Havetta byl ohňostroj. Jeho tvorba má evropské parametry.“
Pozoruhodnou osobnost slovenské kinematografie připomíná v pořadu Portréty dokumentarista a publicista Petr Slinták.
Související
-
Louis Léger, „velvyslanec Slovanů“ ve světě
V lednu 1923 byla Táborská ulice na pražských Vinohradech přejmenována – nově nesla jméno francouzského slavisty Louise Légera. Kdo to byl? Poslechněte si v Portrétech.
-
„Zuřivý reportér“ Egon Erwin Kisch míchal pravdu s uměním. Do...
Spisovatel a novinář Egon Erwin Kisch je považován za zakladatele investigativní žurnalistiky. Historikové ale upozorňují, že jeho tvorba je spíše literaturou než o...
-
Jaroslav Hašek – buřič, mystifikátor a „otec“ dobrého vojáka...
Velký český spisovatel, buřič, mystifikátor, záhadný člověk i anarchista – tím vším byl Jaroslav Hašek (1883 – 1923). Jeho nejslavnější dílo s dobromyslným vojákem ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.