Charles Katek. „Tajný“ agent, kterého měla Státní bezpečnost pod kontrolou

V září 1945 sice OSS zanikl, ale jeho lidé se neztratili. Jeden z pracovníků této organizace, Američan s českými kořeny Charles Katek (1910 – 1971), se v roce 1945 stal vedoucím vojenské mise USA v Praze.

Čtěte také

Co si myslel Edvard Beneš? Jeho tajemník Eduard Táborský to možná věděl

Měl pro to předpoklady: před válkou krátce působil v USA jako univerzitní profesor historie slovanských národů. Za války pracoval u zpravodajců, zpočátku byl v Londýně v pravidelném styku s naší exilovou vládou a československými zpravodajci, později z amerických základen v Itálii organizoval pomoc Slovenskému národnímu povstání. V květnu 1945 byl jedním z prvních Američanů v Praze.

Československé Obranné zpravodajství, už tehdy silně pod vlivem komunistů, Katka identifikovalo jako „hlavu amerických špionážních služeb v Československu“. Oficiálně takhle samozřejmě nevystupoval. Jeho pobyt v Praze byl kryt funkcí velitele repatriační komise pro vyhledávání nezvěstných amerických vojáků, později velitele komise pro vyšetřování válečných zločinců.

K Američanům přes policisty

Jenže pro americké zpravodajce nebyly podmínky ve městě osvobozeném Rudou armádou, s řadou sovětských agentů a především se sebevědomými československými komunisty, vůbec jednoduché.

Čtěte také

Únor 1948 a role právníků. Někteří proti komunistům a totalitě bojovali, ale taky na to doplatili, uvažuje právník Toman

Katek si sice na přelomu let 1947 a 1948 postěžoval známému, že je „asi sledován“, nejspíš ale netušil, že se tak děje prakticky od prvního dne, kdy přišel do Prahy.

Materiály Státní bezpečnosti svědčí o tom, že měla přístup ke Katkově korespondenci a odposlouchávala i telefonní hovory americké vojenské mise v Praze. Stovky stran zápisů potvrzují, že české bezpečnostní orgány dobře věděly, kdy a s kým se Katek stýká. Nejčastěji to byli demokratičtí poslanci jako Julius Firt, Jaroslav Stránský nebo Ivo Ducháček, setkával se ale také s Pavlem Tigridem nebo Ferdinandem Peroutkou.

O tom všem československá tajná policie dobře věděla – mimo jiné i proto, že sídlo americké vojenské mise v Praze (Loretánské náměstí 2) bylo v patře domu, v jehož přízemí byla okrsková služebna Sboru národní bezpečnosti. Kdo chtěl k Američanům, musel projít kolem českých policistů…

Ke komunistům nepronikli

Pokud byli američtí zpravodajci pod kontrolou českých tajných služeb, tak opačně to nefungovalo.

O tom, co se děje uvnitř komunistické strany, neměli Američané téměř žádné podrobnější informace. Dostávali zprávy jen od demokratických politiků, kteří se ale zejména v posledním období před únorem 1948 ocitali stále více „mimo hru“.

Proniknout do struktur KSČ, tedy tam, kde se o budoucnosti Československa skutečně rozhodovalo, se Američanům nepovedlo.

„Důkazem je, že po únoru 1948 nebyl žádný komunista odsouzen za reálnou špionáž ve prospěch amerických tajných služeb. Nemám na mysli monstrprocesy, ve kterých se k údajnému špionství přiznávali lidé jako Slánský, kteří se řádné spolupráce s Američany ve skutečnosti nedopustili,“ říká historik Prokop Tomek.

Skončil ve Vídni

Měsíc po komunistickém převratu, v polovině března 1948, Katek z Československa odjel. Z pověření amerických zpravodajských služeb začal v západním Německu organizovat z českých poúnorových uprchlíků zpravodajské skupiny. Vysílali do Československa kurýry, agenty-chodce.

Čtěte také

Gottwald a Slánský. Dvě strany téže medaile

Byly jich stovky, mnoho jich bylo zatčeno, řada popravena. Přecházeli hranici, vyhledávali spolupracovníky, budovali mrtvé schránky. Tato činnost skončila v polovině 50. let, když bylo jasné, že konflikt dvou mocenských bloků, demokratického a komunistického, zřejmě v blízké době nenastane.

Katek byl poté odvolán do USA a nakonec dosloužil na americkém velvyslanectví ve Vídni, kde působil v letech 1960 až 1965. Osobnost Charlese Katka přibližuje v pořadu z cyklu Portréty historik Prokop Tomek, který se řadu let zabývá protikomunistickým odbojem.