Co si myslel Edvard Beneš? Jeho tajemník Eduard Táborský to možná věděl

„Byl jsem otřesen,“ zapsal si v červnu 1948 do deníku Eduard Táborský, když se dozvěděl, že Edvard Beneš ze svého „vnitřního exilu“ v Sezimově Ústí zaslal blahopřejný telegram nově zvolenému prezidentovi Klementu Gottwaldovi.

Nebylo mnoho lidí, kteří měli k Benešovi tak blízko, jako Táborský. Možná tím spíše mu byly některé věci nesrozumitelné.

Čtěte také

Edvard Beneš žil celou kariéru na mýtech. Jako vůdce vždy selhal, hodnotí publicista Urban

Eduard Táborský (1910–1996) mohl hovořit o pozoruhodné kariéře.

V roce 1934 ukončil studia Právnické fakulty Univerzity Karlovy a po dvouleté službě u vojenské prokuratury v Olomouci a praxi u Zemského úřadu v Praze, nastoupil v květnu 1937 na Ministerstvo zahraničních věcí.

Brzy se stal osobním tajemníkem ministra Kamila Krofty a působil i v kabinetu jeho nástupce Františka Chvalkovského. V dubnu 1939 odešel přes Polsko do Velké Británie, kde byl jmenován osobním sekretářem a právním poradcem Edvarda Beneše. Doprovázel ho v roce 1943 na cestě do USA a v letech 1943 až 1945 na cestách do Sovětského svazu.

Své zážitky i zajímavé poznatky později sepsal v několika publikacích. Některé se mu podařilo vydat ještě před rokem 1948 v Československu, další vycházely v češtině i angličtině v exilu.

Z nich asi nejzajímavější je Prezident Beneš mezi Západem a Východem, která vyšla nejprve v roce 1981 v USA a o dvanáct let později i u nás.

Táborský hodnotí Beneše velmi střízlivě a po letech byl schopen i kritického odstupu: „Beneš občas zdůrazňoval, že je třeba být neústupný při vyjednávání s Rusy. Ale většinou nebyl buď ochoten, nebo schopen se této poučky držet.“

Čtěte také

Politik a bratr prezidenta Vojta Beneš chtěl v únoru 1948 postupovat proti komunistům razantněji

Eduard Táborský po konci 2. světové války působil jako československý velvyslanec ve Stockholmu.

Po Benešově abdikaci odešel z diplomatických služeb a přednášel jako docent státovědy na univerzitě ve Stockholmu.

Roku 1949 přesídlil do USA a působil na řadě tamních univerzit, především v texaském Austinu, jako odborník na komunistické hnutí. Osud mu přál, dožil se konce totalitního režimu v Československu a pomáhal s obnovou sociálně demokratické strany.

„Byl také čestným předsedou Společnosti Edvarda Beneše,“ dodává Michal Pehr, podle kterého je Táborského svědectví cenným materiálem pro poznání Benešových úvah o politice a diplomacii.

Celý pořad Davida Hertla najdete v audiu.