Co si myslel Edvard Beneš? Jeho tajemník Eduard Táborský to možná věděl
V listopadu uplynulo už 25 let od smrti Eduarda Táborského, osobního tajemníka a právního poradce Edvarda Beneše. Jaké vzpomínky zanechal na druhého československého prezidenta? V pořadu Portréty o tom hovoří historik Michal Pehr.
„Byl jsem otřesen,“ zapsal si v červnu 1948 do deníku Eduard Táborský, když se dozvěděl, že Edvard Beneš ze svého „vnitřního exilu“ v Sezimově Ústí zaslal blahopřejný telegram nově zvolenému prezidentovi Klementu Gottwaldovi.
Nebylo mnoho lidí, kteří měli k Benešovi tak blízko, jako Táborský. Možná tím spíše mu byly některé věci nesrozumitelné.
Čtěte také
Eduard Táborský (1910–1996) mohl hovořit o pozoruhodné kariéře.
V roce 1934 ukončil studia Právnické fakulty Univerzity Karlovy a po dvouleté službě u vojenské prokuratury v Olomouci a praxi u Zemského úřadu v Praze, nastoupil v květnu 1937 na Ministerstvo zahraničních věcí.
Brzy se stal osobním tajemníkem ministra Kamila Krofty a působil i v kabinetu jeho nástupce Františka Chvalkovského. V dubnu 1939 odešel přes Polsko do Velké Británie, kde byl jmenován osobním sekretářem a právním poradcem Edvarda Beneše. Doprovázel ho v roce 1943 na cestě do USA a v letech 1943 až 1945 na cestách do Sovětského svazu.
Své zážitky i zajímavé poznatky později sepsal v několika publikacích. Některé se mu podařilo vydat ještě před rokem 1948 v Československu, další vycházely v češtině i angličtině v exilu.
Z nich asi nejzajímavější je Prezident Beneš mezi Západem a Východem, která vyšla nejprve v roce 1981 v USA a o dvanáct let později i u nás.
Táborský hodnotí Beneše velmi střízlivě a po letech byl schopen i kritického odstupu: „Beneš občas zdůrazňoval, že je třeba být neústupný při vyjednávání s Rusy. Ale většinou nebyl buď ochoten, nebo schopen se této poučky držet.“
Čtěte také
Eduard Táborský po konci 2. světové války působil jako československý velvyslanec ve Stockholmu.
Po Benešově abdikaci odešel z diplomatických služeb a přednášel jako docent státovědy na univerzitě ve Stockholmu.
Roku 1949 přesídlil do USA a působil na řadě tamních univerzit, především v texaském Austinu, jako odborník na komunistické hnutí. Osud mu přál, dožil se konce totalitního režimu v Československu a pomáhal s obnovou sociálně demokratické strany.
„Byl také čestným předsedou Společnosti Edvarda Beneše,“ dodává Michal Pehr, podle kterého je Táborského svědectví cenným materiálem pro poznání Benešových úvah o politice a diplomacii.
Celý pořad Davida Hertla najdete v audiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka