Druhý týden „revoluce“ aneb On se toho nebál ani soudruh Gottwald

Čtěte také

Slova a činy Františka kardinála Tomáška

Sedm dní od 17. do 23. listopadu bylo nabito událostmi, které formovaly průběh celých politických změn.

Ustavilo se Občanské fórum, na Slovensku Verejnosť proti nasiliu, začala stávka herců a vysokoškoláků, v centru Prahy a dalších měst se večer co večer scházely desetitisíce lidí.

Že komunistický režim ještě v prvních sedmi dnech váhal, svědčí povolání Lidových milic, této ozbrojené jednotky komunistické strany, do Prahy ve středu a čtvrtek 22. a 23. listopadu.

Jak skončil Miloš Jakeš

Jenže v pátek 24. listopadu, na začátku druhého týdne „revoluce“, bylo všechno jinak.

Šéf komunistické strany Miloš Jakeš ještě dopoledne ve vysílání rozhlasu ujišťoval veřejnost, že on milicionáře do Prahy nepovolal – a že při nejbližší příležitosti bude pro zrušení ústavně zakotvené vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti, zároveň že nesouhlasí s veřejností požadovaným zrušením Lidových milic.

Když se ale odpoledne sešlo mimořádné zasedání ústředního výboru KSČ, Jakešův optimismus vychládal. Večer o sedmé se Jakeš přihlásil o slovo a společně s ostatními členy předsednictva a sekretariátu dali své funkce k dispozici, aby mohlo být zvoleno nové vedení strany.

Český Gorbačov to nebyl

A události se valily dál. V sobotu 25. listopadu se dopoledne konala v pražské katedrále mše na poděkování za svatořečení Anežky Přemyslovny. Sloužil ji stařičký kardinál Tomášek, který se v roce 1989 stal symbolem odporu církve proti totalitě.

Čtěte také

Poslední „nepřátelé socialismu“. Příběhy lidí, odsouzených a vězněných z politických důvodů v roce 1989

„Nikdo z nás nesmí stát v této chvíli stranou,“ vyzval kardinál na 7 tisíc přítomných k aktivnímu zapojení do dění. Uposlechli: odpoledne se na Letné sešlo téměř milion lidí, aby vyjádřili podporu Občanskému fóru.

Republice se také představil nový generální tajemník komunistů Karel Urbánek. Už z jeho prvních slov bylo jasné, že tohle nebude „český Gorbačov“.

O den později se na Letné sešly další statisíce lidí. Tahle nedělní demonstrace byla památná „vypískáním“ premiéra Ladislava Adamce, který účastníky přemlouval, aby na pondělí chystaná generální stávka netrvala dvě hodiny, ale jen dvě minuty.

Listopad 1989 v Praze|foto: Archiv Davida Hertla

Pro Adamce to byl začátek politického konce: Pár hodin předtím sice podal ruku Václavu Havlovi a jako první komunistický představitel v Československu začal jednat s opozicí. Hovořilo se o něm jako o možném nástupci Gustáva Husáka ve funkci prezidenta – ale nic z toho nevyšlo.

Čtěte také

Dubček ex post tvrdil, jak ho tížil podpis obuškového zákona. O tom pochybuji, tvrdí historik Tůma

Davům na Václavském náměstí se v prvních dnech daleko víc líbil Dubček, protože lidé měli v paměti jeho jaro, jeho naděje, které přešly ze starší na mladou generaci.

Ale po Letné pohlíželi i na Dubčeka a jeho přátele (s názory o socialismu s lidskou tváří) jako na lidi, jejichž myšlenky se už přeci jen přežily.

Jinak tomu bylo u Havla, který na rozdíl od Dubčeka požadoval od začátku svobodné volby a právní stát. Intelektuál Havel, přítel Kundery, Hrabala, Vaculíka a zesnulého Seiferta, byl symbolem toho mála, co v této zemi přežilo 40 let komunismu: symbolem kultury.

Když se hroutila komunistická moc

Pondělní (27. listopadu 1989) generální stávky se mezi 12. a 14. hodinou zúčastnilo asi 75 procent občanů republiky. Vyzněla jednoznačně na podporu Občanského fóra a proti politice komunistické strany.

V polovině druhého týdne „revoluce“ bylo jasné, že cesta zpět už nevede. A to přesto, že premiér Ladislav Adamec se ještě ve čtvrtek 29. listopadu pokoušel v televizním projevu uklidňovat veřejnost a nabídnout jakousi „vlídnější“ a zároveň „akčnější“ tvář komunistické strany.

Tlačen demonstranty na ulicích oznámil, že bude požadovat dohodu se Sovětským svazem o odchodu sovětských vojsk z území Československa a že je třeba, aby historikové zainteresovaných zemí přezkoumali příčiny vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Listopad 1989 v Praze|foto: Archiv Davida Hertla

Ladislav Adamec se tak stal prvním vysoce postaveným činitelem, který vyzval k přehodnocení invaze Varšavské smlouvy vedené Sovětským svazem do Československa v roce 1968. Šlo o první oficiální náznak, že Československo není spokojeno s přítomností 70.000 sovětských vojáků na svém území.

Čtěte také

„Staronová vládo, nejsme tupé stádo“ aneb Jak Ladislav Adamec rekonstruoval komunistickou vládu

Adamcův projev zazněl ve stejný den, kdy poslanci jednomyslně hlasovali pro to, aby byl v Ústavě zrušen článek o vedoucí roli KSČ ve společnosti. Československý parlament také zrušil článek, který činil kulturu, vzdělávání a školskou výuku závislými na ideologii marxismu-leninismu.

Všechno to šlo hodně rychle, možná právě někde tady se zrodil mýtus o tom, jací jsou Češi a Slováci chlapíci v „dělání revoluce“. Třeba západoněmecký list Welt am Sonntag napsal, že to, co v Polsku trvalo léta, v Maďarsku měsíce a ve východním Německu týdny, se v Československu uskutečnilo v průběhu osmi dnů…

Unikátní archivní ukázky z vysílání Československého rozhlasu a Rádia Svobodná Evropa z období od 24. do 30. listopadu 1989 si poslechněte v audiu.