Čeští Němci v NDR: úspěšní zpěváci, vědci i politici. Poslechněte si dokument oceněný Česko-německou novinářskou cenou

Odsunuté československé nebo chcete-li sudetské Němce si většinou spojujeme s oblastmi někdejšího západního Německa, především s Bavorskem, které je jejich tradičním zastáncem. Sídlí tu řada politických, kulturních a sociálních sudetoněmeckých organizací a také se tu konají pravidelné Sudetoněmecké dny. Jenže významný počet Němců byl vysídlen také do pozdější Německé demokratické republiky, tedy východního Německa.

Přesto, že se mnozí podíleli na tamním režimu, se o nich před rokem 1989, ale ani později, příliš nemluvilo.

Čtěte také

Sudetští Němci své krajany a uprchlíky před Rudou armádou rozhodně nevítali, spíš je považovali za příživníky

Do NDR jich bylo vystěhováno kolem 800 tisíc. Často šlo o obyvatele severního pohraničí, kteří to měli do sovětské zóny blíže než Němci z jihu nebo západu. Také sem směřovaly tzv. antifatransporty. Tedy transporty Němců, kteří měli vysvědčení o antifašistické činnosti a kteří na německá území odcházeli zpravidla dobrovolně. S sebou si mohli vzít mnohem více majetku než Němci vystěhovávaní v běžném režimu.

Vyhnanec? Kdepak. Jedině přesídlenec

Jak se Němcům z českých zemí v komunistickém východním Německu žilo? Němci, kteří skončili na Západě, tedy v Německé spolkové republice, se sdružovali do celé řady organizací hájících jejich zájmy. Vlády spolkových zemí, na jejichž území se usadili, zejména pak vláda Svobodného státu Bavorsko, vyhnance z Československa podporovaly v jejich nárocích na návrat do rodné země.

Čtěte také

Rok 1945: Vyrovnávání účtů. Případ největšího vraždění Němců se odehrál v Postoloprtech

V NDR to bylo zcela jinak. V první řadě se o odsunutých Němcích, na rozdíl od Západu, nemluvilo jako o uprchlících nebo vyhnancích. Jak v pořadu Téma Plus připomněl historik Tomáš Malínek, hovořilo se o nich zásadně jako o přesídlencích nebo nových občanech, později jako o bývalých přesídlencích. Vláda NDR totiž už na začátku 50. let prohlásila, že Němci, kteří přišli z území Československa (ale i dalších zemí, zejména Polska) jsou už plně asimilováni a nijak se od původního obyvatelstva neliší.

V souvislosti s tím se vysídlení Němci nemohli v NDR sdružovat na základě svého původu. Něco jako krajanské sdružení prostě vůbec nepřicházelo v úvahu. Východoněmecká tajná policie Stasi proto pečlivě sledovala všechny styky mezi vyhnanci a pronásledovala ty, kteří kritizovali odsun nebo žádali návrat do vlasti. Jak uvedl historik Malínek, odsunutí Němci se proto tajně scházeli například v zoologických zahradách, kde předstírali, že jsou běžní návštěvníci, kteří se náhodou potkali. 

Šlechtic velvyslancem komunistického režimu

Na druhou stranu ale vyhnanci dostávali v NDR šance, na které by v Československu jednak kvůli své národnosti, jednak politickému nebo sociálnímu původu nemohli pomyslet.

Čtěte také

Odsun Němců znamenal podle historiků až 30 tisíc mrtvých

Například potomek šlechtického rodu Thun-Hohenstein, Ferdinand Thun-Hohenstein narozený v Děčíně, se stal velvyslancem NDR a jedním z čelních představitelů Národně-demokratické strany. Strany, která byla součástí východoněmecké obdoby naší národní fronty. V komunistickém Československu by šlechtic jen těžko mohl vybudovat takovou kariéru. Rozhodně se to žádnému nepovedlo.

Zajímavý je i případ Rudiho Mittiga, rodáka z Liberce. Mittig, syn továrníka, byl v mládí funkcionář Hitlerjugend, po narukování do Wehrmachtu upadl na východní frontě do sovětského zajetí, kde prošel tzv. Antifa-Schule, tedy kurzem, který vybrané jedince převychovával v marxistickém duchu a připravoval na kariéru v sovětské okupační zóně Německa.

Po propuštění ze zajetí se Mittig usadil v nově vzniklé NDR a vstoupil do SED, tedy tamní komunistické strany. Nastoupil na ministerstvo státní bezpečnosti – Stasi a zde se vypracoval až na náměstka ministra.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Východní Německo, západoněmecký vynález

Podobný životopis měl i ústecký rodák Kurt Blecha. V 18 letech vstoupil do nacistické NSDAP, také bojoval na východní frontě, kde byl zajat a také zařazen do Antifa-Schule. Po odsunu do východního Německa také vstoupil do komunistické strany a stal se novinářem.

V roce 1958 se dostal na post vedoucího tiskové kanceláře předsedy východoněmecké vlády. Z titulu své funkce měl Blecha kontrolu nad všemi novinami a časopisy, které nespadaly přímo pod komunistickou stranu. To znamená, že tato periodika cenzuroval a ovlivňoval, co se v nich bude nebo nebude psát. Pánem nad nekomunistickým tiskem byl Blecha až do roku 1989.

O dalších rodácích z českých zemí, kteří se stali významnými osobnostmi NDR, a také o životě odsunutých Němců v této zemi, si poslechněte v pořadu Téma Plus.