Příběh českého chmele ovlivnila výstavba železnic, nástup nacismu či odsun Němců

Čtěte také

Zdraví prospěšný chmel? Na změně jeho genetického kódu pomocí nůžek CRISPR-Cas9 pracují čeští vědci

Tehdy ovšem nebylo chmelařství záležitostí známých chmelařských oblastí, jako je Žatecko, Rakovnicko, Úštěcko, nebo dřív Klatovsko, Sokolovsko a další. Chmelnice totiž stály téměř u každého pivovaru.

Chmelové šišky jsou velmi náročné na sušení a skladování. Dlouhé cesty na vozech tažených koňmi z oblastí vhodných pro pěstování chmele k pivovarům tedy nemohly přežít bez újmy. Pivovarníci se proto museli samozásobovat. To se změnilo až s masivní výstavbou železnic v 19. století. Tehdy se chmelařství soustředilo do oblastí s ideálními podmínkami.

Na spodně kvašené pivo chmel z Čech

Železniční spojení umožnilo chmel z Čech vyvážet do zahraničí. Velmi rychle se stal jedním z nejžádanějších a české země jedním z největších center světového chmelařství. Čím to?

Česání z tyček na dobové fotografii|foto:Stanislava Brádlová, Český rozhlas

Právě v 19. století si totiž pijáci piva oblíbili spodně kvašená piva, ležáky plzeňského typu. V Čechách ve druhé polovině už byla téměř všechna piva spodně kvašená. Velmi populární byla i jinde v Evropě. A právě český chmel je pro vaření těchto piv nejvhodnější, jak upozorňuje Vojtěch Pojar v knize Zelené zlato.

Úspěch českého chmele přinesl tak na přelomu 19. a 20. století značný rozmach obcím v chmelařských oblastech Žatecka a Úštěcka. Dodnes můžeme v chmelařských vesnicích vidět majestátní chmelařské statky s dlouhými vysokými střechami, pod kterými se skladovaly žoky s chmelovými šiškami. Na leckterých stavbách můžeme ještě tušit zbytky průduchů a komínů starodávných sušáren chmele.

Chmelové vzestupy a pády

Chmel byl komodita, na které se dalo nesmírně zbohatnout. Ovšem, jak uvádí historička Lenka Radová z Národního památkového úřadu, vzhledem k tomu, že je to zároveň plodina citlivá na počasí, a velmi náročná na další zpracování a skladování, dá se na ní také katastrofálně prodělat.

Sušárna chmele na historické fotografii|foto:Jaroslava Mannová

České chmelařství si prošlo několika vlnami krizí a konjuktur. Někdy mohla krizi způsobit válka, jindy třeba nadprodukce, která měla za následek pád cen.

K tomu došlo například na přelomu 20. a 30. let minulého století. Tehdy bylo chmelu tolik, že se pálil a československý stát se dokonce snažil najít nějaké jiné využití než jen pivovarnictví.

Češi, Němci, Židé a chmel

Naprostou katastrofou pro tradiční české chmelařství se staly události kolem 2. světové války. Žatecko i Úštěcko byly národnostně smíšenými oblastmi, kde žili Češi i Němci. První ránou bylo tehdy odtržení Sudet, po kterém ty nejúrodnější chmelařské oblasti přešly pod německou říši.

Čtěte také

Myslíme jenom na to, že chmel je naše zlato

Zároveň s nástupem nacismu se zhroutilo i tradiční obchodování s chmelem. Překupníci, kteří od pěstitelů vykupovali chmel, byli totiž z valné většiny Židé.

Další rána přišla po válce s odsunem německého obyvatelstva. Celé chmelařské obce se náhle vylidnily. Úrodu chmele neměl kdo sklidit. Lidé, kteří přišli po původním obyvatelstvu, většinou chmelařství vůbec nerozuměli. Neznali cyklus chmelařského roku, nevěděli, kdy sklízet, ani jak správně sušit. Trvalo několik let, než se obor opět vzpamatoval.

Jak na závěr dalšího dílu cyklu Historie Plus podotýká Lucie Radová, chmel je ale dál plodinou, na kterou můžeme být pyšní. V jeho pěstování  totiž navzdory všemu patříme stále mezi nejlepší na světě.