Artur London přežil, členem komunistické strany zůstal do smrti
Zní to téměř ironicky, ale 7. listopadu 1986, v den, kdy si celý blok socialistických států povinně okázale připomínal výročí bolševického převratu v Petrohradě, dobovým slovníkem „Velkou říjnovou socialistickou revoluci“, zemřel v Paříži člověk, který měl s myšlenkami komunismu ty nejhorší zkušenosti: komunistický politik a diplomat Artur London.
London byl jedním ze tří obžalovaných, kteří nakonec byli v procesu s takzvaným „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“ v listopadu 1952 odsouzeni na doživotí. Bývalý náměstek ministra zahraničí se (údajně díky své manželce, francouzské občance) z vězení dostal už po čtyřech letech a byl rehabilitován.
Čtěte také
London se narodil 1. února 1915 v Ostravě v židovské rodině, už ve 14 letech vstoupil do komunistické strany. V polovině 30. let odešel do Moskvy na léčení tuberkulózy, současně pracoval pro Komunistickou internacionálu.
S manželkou Lise později bojoval (v letech 1937 až 1939) ve Španělsku, zážitky z bojů později popsal v knize Španělsko, Španělsko.
Od roku 1939 žil ve Francii, kde se zapojil do hnutí odporu. Přežil věznění v koncentračním táboře Mauthausen, manželka prošla peklem Ravensbrücku. V roce 1948 se London usadil v Praze. Počátkem roku 1949 byl jmenován náměstkem ministra zahraničí Vladimíra Clementise.
Zatčen koncem ledna 1951
Koncem ledna 1951 byl London zatčen. V procesu se Slánským figurovalo čtrnáct vysokých funkcionářů komunistické strany a státní správy.
Někteří z nich byli zodpovědní za předchozí zločiny komunistického režimu. V listopadu 1952 bylo všech čtrnáct shledáno vinnými z velezrady, špionáže a sabotáže a odsouzeno k nejvyšším trestům. Jen tři vyslechli ortel doživotního vězení, ostatních 11 čekala cesta na popraviště.
Čtěte také
Utrpení z věznice London později popsal v knize Doznání (1968, česky poprvé 1969). Stejně proslulým se stal i stejnojmenný film, který v roce 1970 natočil na základě Londonova svědectví režisér Costa-Gavras s Yvesem Montandem a Simone Signoretovou v hlavních rolích.
Po propuštění v roce 1955 se roku 1963 usadil ve Francii, v 70. a 80. letech 20. století podporoval opoziční Chartu 77. Až do konce života zůstal členem komunistické strany.
Poslechněte si celé Portréty z roku 2007 v audiozáznamu.
Související
-
Před 70 lety se Slánský stal obětí vlastních čistek. Na dno a na šibenici s ním šlo deset dalších
Mimořádnou úlohu v monstrprocesech 50. let byl i proces s „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“. Vysíláme příběhy pěti z nich.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
