Artur London přežil, členem komunistické strany zůstal do smrti

4. listopad 2019

Zní to téměř ironicky, ale 7. listopadu 1986, v den, kdy si celý blok socialistických států povinně okázale připomínal výročí bolševického převratu v Petrohradě, dobovým slovníkem „Velkou říjnovou socialistickou revoluci“, zemřel v Paříži člověk, který měl s myšlenkami komunismu ty nejhorší zkušenosti: komunistický politik a diplomat Artur London.

London byl jedním ze tří obžalovaných, kteří nakonec byli v procesu s takzvaným „protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského“ v listopadu 1952 odsouzeni na doživotí. Bývalý náměstek ministra zahraničí se (údajně díky své manželce, francouzské občance) z vězení dostal už po čtyřech letech a byl rehabilitován.

Čtěte také

London se narodil 1. února 1915 v Ostravě v židovské rodině, už ve 14 letech vstoupil do komunistické strany. V polovině 30. let odešel do Moskvy na léčení tuberkulózy, současně pracoval pro Komunistickou internacionálu.

S manželkou Lise později bojoval (v letech 1937 až 1939) ve Španělsku, zážitky z bojů později popsal v knize Španělsko, Španělsko.

Od roku 1939 žil ve Francii, kde se zapojil do hnutí odporu. Přežil věznění v koncentračním táboře Mauthausen, manželka prošla peklem Ravensbrücku. V roce 1948 se London usadil v Praze. Počátkem roku 1949 byl jmenován náměstkem ministra zahraničí Vladimíra Clementise.

Zatčen koncem ledna 1951

Koncem ledna 1951 byl London zatčen. V procesu se Slánským figurovalo čtrnáct vysokých funkcionářů komunistické strany a státní správy.

Někteří z nich byli zodpovědní za předchozí zločiny komunistického režimu. V listopadu 1952 bylo všech čtrnáct shledáno vinnými z velezrady, špionáže a sabotáže a odsouzeno k nejvyšším trestům. Jen tři vyslechli ortel doživotního vězení, ostatních 11 čekala cesta na popraviště.

Čtěte také

Utrpení z věznice London později popsal v knize Doznání (1968, česky poprvé 1969). Stejně proslulým se stal i stejnojmenný film, který v roce 1970 natočil na základě Londonova svědectví režisér Costa-Gavras s Yvesem Montandem a Simone Signoretovou v hlavních rolích.

Po propuštění v roce 1955 se roku 1963 usadil ve Francii, v 70. a 80. letech 20. století podporoval opoziční Chartu 77. Až do konce života zůstal členem komunistické strany.

Poslechněte si celé Portréty z roku 2007 v audiozáznamu.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související