Byla to tenkrát před 62 lety mimořádná události: na Kypr se směl vrátit arcibiskup Makarios, jeden ze symbolů boje za kyperskou nezávislost. Málokdo tušil, jak těžký osud budoucnost této zemi přichystá. Hostem pořadu je historik Jan Adamec.
Kypr je dnes vnímán jako místo, kde lze prožít nádhernou dovolenou, plnou středomořské romantiky. Jen málo těch, kteří tam byli nebo pojedou, se ale zajímá o pohnuté dějiny ostrova. Přitom vlastně nedávno se na Kypru odehrály události, s jejichž následky se ostrov dodnes potýká.
Jméno bývalého premiéra, který řadu let (1981 až 1989 a znovu 1993 až 1996) stál v čele řecké vlády, je sice spojováno s masivním zadlužením jeho země, ale také s rozvojem do té doby spíše patriarchálního státu bez občanských struktur.
Počátkem 50. let proběhlo na Kypru referendum, ve kterém se většina obyvatel vyslovila pro kyperskou nezávislost na britském impériu. V čele hnutí za nezávislost stál pravoslavný kněz, arcibiskup Makarios III. Britský guvernér nechal Makaria pro jeho politické aktivity deportovat na Seychellské ostrovy.
Reakce veřejného mínění byla ale tak bouřlivá, že se 1. března 1959 Makarios na Kypr směl vrátit a už v prosinci byl zvolen prvním prezidentem. Formálně získal Kypr nezávislost 16. srpna 1960. Britská přítomnost na ostrově nicméně trvá, na jižním pobřeží mají Britové dvě vojenské základny.
Kypřané stále chovají arcibiskupa Makaria III. (1913–1977) ve velké vážnosti. Do nejvyššího úřadu jej zvolili celkem třikrát, kromě roku 1959 také v letech 1968 a 1973.
Jenže nebylo všechno jen hezké: po nezdařeném prořeckém puči a pokusu o atentát na Makaria v červenci 1974, v jejichž pozadí stála tehdejší řecká vojenská junta, využilo Turecko záminky „ochrany“ turecké menšiny na Kypru a obsadilo dvě pětiny ostrova.
Tento stav trvá a nevyřešila ho ani léta pokusů o jednání. Nic nepomohlo, že Řecko i Turecko jsou od roku 1952 členy NATO, situace se nezměnila ani po přijetí Řecka (1981) a Kypru (2004) do Evropské unie.
Prezident Makarios se podobného zvratu, jakým byl převrat a následné obsazení části země Tureckem, obával. Počátkem 70. let proto nakupoval prostřednictvím kyperských Řeků zbraně pro „politicky spolehlivé ozbrojené útvary, o něž se bude moci jeho vláda především opírat“.
„Jste neklidní, protože si myslíte, že jsme komunisté. Říkám jasně, my komunisté nejsme!“ To řekl v dubnu 1959 během návštěvy USA Fidel Castro. Pro něj i pro Kubu byl rok 1959 rokem mnoha změn.
Samopaly, pušky, pistole, minomety a další zbraně nakupoval v Československu, a přestože se komunističtí vůdci snažili obchod všemožně tajit (kontrakt formálně uzavřela rakouská firma a dopravu zajišťovala dánská společnost), informace se dostaly na veřejnost.
Makaria se tehdy obávali v USA, pro které byl arcibiskup jakýmsi „středomořským Fidelem Castrem“; podle některých historiků stáli proto za pokusem o řecký vojenský puč na Kypru právě Američané.
62. výročí návratu arcibiskupa Makaria na Kypr a okolnosti nezdařeného puče z roku 1974 připomíná v pořadu Portréty historik Jan Adamec.
„Amerika žije v míru, protože CIA je ve válce,“ říkával ředitel americké zpravodajské služby Allen Dulles. V CIA pracoval v letech 1951 až 1961, devět let byl v čele.
Japonský císař Hirohito strávil na trůně 62 let svého života. Zažil proměnu Japonska v asijskou supervelmoc, druhou světovou válku i proměnu svého postavení ve společnosti.
Letos 20. prosince tomu je třicet let, co byl na místo kolínského arcibiskupa jmenován Joachim kardinál Meisner.
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
