Andreas Papandreu: Zítra to roztočíme, drahoušci!
Jméno bývalého premiéra, který řadu let (1981 až 1989 a znovu 1993 až 1996) stál v čele řecké vlády, je sice spojováno s masivním zadlužením jeho země, ale také s rozvojem do té doby spíše patriarchálního státu bez občanských struktur.
Ekonom s diplomem z Harvardu
Andreas Papandreu se narodil 5. února 1919 na ostrově Chios v prominentní rodině právníka a politika Jorjose Papandrea, který byl členem několika řeckých vlád a také dvakrát předsedou vlády. Před 2. světovou válkou, kdy začal Andreas studovat právo a ekonomii na athénské univerzitě, se otevřeně hlásil k trockismu a odmítal tehdejší řeckou vojenskou diktaturu generála Metaxase. Pro své levicové názory byl zatčen a ve vězení i mučen.
Životní příběh Andrease Papandrea na pozadí složitých dějin Řecka ve 20. století připomene posluchačům historik Jan Adamec.
Aby se předešlo podobným problémům, vyslal otec jednadvacetiletého Andrease do USA, kde příležitostně pracoval, ale hlavně studoval na Harvardově univerzitě. V roce 1943 získal titul doktora ekonomie a stejného roku občanství Spojených států. Později sloužil u amerického vojenského námořnictva a po konci války, už jako uznávaný ekonom, přednášel přes 13 let na řadě amerických univerzit. Po válce se také v USA poprvé oženil, a to s Američankou Christine Rassiasovou, ale již v roce 1951 bylo toto manželství rozvedeno.
Třetí cesta k socialismu
Po návratu do Řecka v roce 1959 se Papandreu věnoval ekonomice: založil z podnětu tehdejšího předsedy vlády Karamanlise dva ústavy hospodářského plánování. V polovině 60. let byl zvolen poslancem za Svaz středu, který vedl jeho otec, a též se stal poprvé členem vlády jako ministr hospodářské koordinace. V dubnu 1976, po vojenském puči v Řecku, byl zatčen a vězněn, ale po protestech světové veřejnosti byl za půl roku amnestován. Následoval druhý odchod do exilu.
V emigraci (ve Francii, Švédsku a Kanadě) byl vůdčím duchem kampaně proti vládě „černých plukovníků“ v Athénách. Roku 1968 založil Panhelénské osvobozenecké hnutí (PAK), ze kterého po svržení řecké diktatury v září1974 apo Papandreově návratu do Řecka vzniklo socialistické hnutí Pasok. Ve druhé polovině 70. let byl Papandreu jako poslanec řeckého parlamentu vůdcem opozice. Jeho úspěch ve volbách byl pronikavý: v roce 1974 získal 13,5 % hlasů, v roce 1977 už to bylo 25 %. Pasok označoval Papandreu za „socialistickou stranu na demokratických základech“, hovořil o „nedogmatickém marxistickém hnutí“ a o „třetí cestě k socialismu“.
Řecká pětiletka, první a poslední
Volby v roce 1981 socialisté vyhráli (48,1 %). Papandreu se na 8 let stal premiérem a na 5 let i ministrem obrany. Jeho vláda byla v zahraniční politice výrazně protiamerická. Byly navázány kontakty se státy komunistického bloku včetně Kuby či s Arafatovou Organizací pro osvobození Palestiny (OOP). Řecko udržovalo vřelé kontakty s Kaddáfího Libyí. V ekonomické sféře nastalo široké zestátňování, dotace do neprosperujících sektorů a různé sociální úlevy bez ohledu na výkonnost ekonomiky a rozpočet.
V roce 1983 byl dokonce vyhlášen Pětiletý program hospodářského a sociálního rozvoje, který ale byl po několika letech opuštěn. Řecko prostě na štědrý sociální stát nemělo peníze. V polovině Papandreovy „éry“ byly proto zvýšeny daně, devalvována drachma a omezován dovoz. Jeho vláda také posilovala občanské svobody: snížení věkové hranice voličů na 18 let, zrovnoprávnění občanského sňatku, zrušení cenzury ve filmu a hudbě, amnestie pro levicové účastníky občanské války let 1946 až 1949, zrušení trestu smrti… Papandreovy sliby Řekům byly rozsáhlé, různorodé a navzájem těžko slučitelné.
Neplacení daní jako standard
V červenci 1989 Papandreu po řadě skandálů prohrál volby a z premiérské funkce odešel. K jeho klesajícímu kreditu přispěla nejenom aféra s letuškou Dimitrou (byla o 35 let mladší než on, podruhé se rozvedl a později si ji vzal za ženu), ale i podezření z bankovní zpronevěry, nezákonného odposlouchávání a korupce. Všech obvinění byl Papandreu zproštěn za tři roky. Na post premiéra se vrátil v říjnu1993 auvažoval i o prezidentském křesle.
V čele socialistického kabinetu v polovině 90. let čelil ale Papandreu tlaku Evropské unie na omezení deficitního hospodaření a uvolnění přísné kontroly ekonomiky země. Například privatizace probíhala velmi polovičatě a daňová reforma byla stále v začátcích. V 80. letech a v první polovině následující dekády byly v Řecku brány jako samozřejmost dlouhodobé injekce EU v objemech desítek miliard eur do infrastruktury země a za normální byla v zájmu sociálního klidu považována praxe daňových úniků a černé ekonomiky, která tvořila asi 40 % řeckého HDP. Papandreu už ve svém 2. funkčním období coby premiér nedokázal tyto problém řešit, oproti 80. letům jako by mu došly nápady i síly.
Pekelné dědictví
Od roku 1988 čelil Papandreu zdravotním komplikacím. Tehdy se podrobil v Londýně operaci srdce a v příštím roce byl hospitalizován v Athénách kvůli zápalu plic a ledvinovým komplikacím. Další rok byl v nemocnici kvůli srdeční arytmii a dýchacím obtížím. Klidu mu nepřidala ani aféra jeho ženy Dimitry („Mimi“), která se několikrát objevila na titulních stránkách řeckých deníků obnažená či dokonce v pikantní pozici s jinou ženou. Dimitra měla funkci vedoucí Papandreovy premiérské kanceláře a často bývala označována za šedou eminenci řecké politiky.
V listopadu 1995 byl převezen do Onassisova kardiologického centra v Athénách kvůli zápalu plic a následným ledvinovým a plicním komplikacím. Poté, co se jeho zdravotní stav ani po dvou měsících na jednotce intenzivní péče nezlepšil, opozice a jeho vlastní strana na něj zesílily tlak, aby se vzdal premiérského křesla. Papandreu 15. ledna 1996 neochotně rezignoval. Z nemocnice byl propuštěn v březnu, vrátil se však pouze do své rezidence v předměstské athénské čtvrti Ekali. V květnu 1996 se nečekaně objevil v řeckém parlamentu, všechny zaskočila jeho vyzáblá a nejistě se pohybující postava v obleku, který mu evidentně nepadl.
Zemřel 23. června 1996, bylo mu 77 let. Řecko v té době dlužilo věřitelům částku ve výši 112 % svého ročního HDP. V roce 2010 už to bylo 140 % HDP. „Než se ujal vlády, státní dluh Řecka v roce 1980 dosahoval hodnoty 23 % HDP. Papandreu byl ekonom, který nevystudoval žádnou pokoutní školu, nýbrž Harvard. Musel vědět, jaké pekelné dědictví po sobě zanechává,“ napsal v Lidových novinách v roce 2010 ekonom Pavel Kohout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.