Margarete Buber-Neumannovou věznili Sověti i nacisté. Proti gulagu jí Ravennsbrück přišel jako zotavovna

Čtěte také

Felix Edmundovič Dzeržinskij – architekt rudého teroru a Leninův muž na špinavou práci

Svůj životní úděl nesla Margarita Genrichovna Buber-Nejman, jak se musela hlásit v sovětských věznicích, velmi statečně.

Narodila se 21. října 1901 v Postupimi, po ukončení studií se věnovala pedagogické práci a poprvé se provdala za Rafaela Bubera, syna známého filozofa Martina Bubera. Měla s ním dvě dcery a posléze se rozvedli.

Členkou komunistické strany

Stala se členkou Komunistické strany Německa a sblížila se s jedním z jejích předáků Heinzem Neumannem. Ten má počátkem 30. let potíže v komunistické straně Německa a ztrácí vedoucí postavení.

Čtěte také

Do války za Československo, nebo za Sověty? O otočkách v politice KSČ v předvečer světové války

Hitlerův nástup k moci koncem ledna 1933 zažívá Buber-Neumannová ve Španělsku, kam je její manžel vyslán Kominternou. Následně se přesunují do Švýcarska – tady musí Neumann provést stranickou sebekritiku, o to absurdnější, že politický vývoj v Německu přesně odpovídá jeho „nesprávným“ názorům.

Ve Švýcarsku žijí nejprve v ilegalitě, poté je Neumann zatčen cizineckou policií, krátce vězněn a poté i s Margaretou vypovězen do Sovětského svazu. Ten v polovině 30. let rozhodně nepředstavoval pro zahraniční komunisty idylu.

V Sovětském svazu

Po Stalinem inspirovaném atentátu na Sergeje Mironoviče Kirova – stranického tajemníka, u něhož začínalo hrozit nebezpečí, že by mohl Stalina nahradit – se rozjíždí něco, co bude později historiky nazváno Velký teror.

Čtěte také

Miláčka strany Sergeje Kirova nechal zavraždit sám Stalin. Po politické vraždě nechal zveřejnit dvě verze atentátu

Vzhledem k tomu, že „nepřátelé“, tedy inteligence, samostatně hospodařící rolníci, příslušníci jiných politických stran, šlechta, podnikatelé, živnostníci, kněží či nepřátelské národnosti obecně, už byli téměř kompletně zlikvidováni nebo „marginalizováni“, stává se vedle prostých lidí i řadových straníků hlavním terčem nepřítel uvnitř samotného establishmentu: strany, armády a tajné policie.

V tomto období, kdy se ve funkci šéfa tajné policie vystřídali tři muži: Jagoda, Ježov a Berija, a první dva byli rovněž popraveni, došlo ve velké míře k zatýkání představitelů tzv. bratrských stran, kteří pobývali v Sovětském svazu. Heinz Neumann byl zatčen v dubnu 1937 a o jeho popravě se Margarete dozvěděla až po válce.

Z gulagu do Ravensbrücku

Ona sama se v exkluzivním prostředí zahraničních soudruhů dostává až na dno spolu s těmi, kteří buď zatčení v brzké době očekávají, nebo byl zatčen někdo z jejich blízkých.

Kresba Margarete Buber-Neumann|foto: CC BY-SA 3.0, Jburlinson

Sama je nakonec zatčena v červnu 1938, prochází vězeňskou kalvárií a následně je odsouzena na pět let jako „sociálně nebezpečný element“. Končí v koncentračním táboře v kazašské Karagandě. Její svědectví o gulagu konce 30. let patří – také díky ženskému pohledu – mezi nejotřesnější.

V rámci „dobrých mezilidských vztahů“ mezi hitlerovským Německem a stalinským Ruskem byla v únoru 1940 s řadou dalších předána na mostě v Brestu Litevském gestapu. Po krátkém pobytu v různých věznicích se ocitá v koncentračním táboře Ravensbrück.

Ten jí vybavením a stravou připadá oproti gulagu jako zotavovna, ovšem nelidský teror panuje samozřejmě i zde. Cenné jsou její postřehy a srovnání metod obou totalitních režimů.

Svědectví

Po válce žila krátce ve Švédsku, následně se vrátila do západního Německa. Potřetí se provdala a napsala několik knih. Další literární, publicistickou i organizační činností se snažila přiblížit veřejnosti podstatu komunistické totality, srovnatelné s tou nacistickou.

Čtěte také

Čtyři knihy, které se postavily proti komunismu. Poznejte příběh antikomunistických manifestů

V roce 1949 svědčila v procesu, který inicioval ruský uprchlík Viktor Kravčenko poté, co byl ve francouzském komunistickém tisku v souvislosti se svou knihou Zvolil jsem svobodu (přibližující západnímu čtenáři sovětskou realitu) obviněn ze lži.

Margarete Buber-Neumannová zemřela 6. listopadu 1989. V češtině vyšly její knihy Kafkova přítelkyně Milena (Toronto 1982, 1992) o české novinářce Mileně Jesenské, se kterou se přátelila v koncentračním táboře Ravensbrück, a autobiografie Vězeňkyní Stalina i Hitlera (2011), poprvé vydaná v roce 1949.

Poslechněte si celé Portréty o Margarete Buber-Neumannové. Vysíláme je v repríze.