Antisemitismus tady byl ještě před nacisty. Čeští nacionalisté odmítali židovský vliv na předválečnou společnost, připomíná historik

Přitom jen pár let před ní, byla naše země oázou bezpečí pro židovské uprchlíky prchající před nacismem. Schovávali se tady významné osobnosti, jako byli spisovatel Thomas Mann nebo malíř a ilustrátor Oskar Kokoschka.

Noví židovští obyvatelé tehdy nevytvořili jazykovou menšinu, naopak, byli velmi dobře integrování do většinové společnosti. Někde mluvili česky, někde německy, ale občansky sem patřili vlastně už mnoho století.

Zásadní změna tak přišla v roce 1933, kdy se v sousedním Německu dostali k moci nacisté v čele s Adolfem Hitlerem. Jen o dva roky později byly přijaty tzv. Norimberské zákony, zaměřené jednoznačně proti semitskému národu.

Druhá republika

Důsledkem rozpínavosti nacistického státu vznikla koncem září 1938 i tzv. mnichovská dohoda, po které původní prvorepublikové Československo zaniklo, nahradilo ho období tzv. druhé republiky.

Čtěte také

Spisovatel Padevět: Antisemitismus asi nikdy nezmizí. Při hledání nepřítele jsou Židé první na ráně

„Druhá republika trvala pouze od 1. října 1938 do 14. března 1939, tedy 5,5 měsíce,“ vypočítává historik Jiří Hanuš v pořadu Jak to bylo doopravdy.

„Byl to stát, který bychom už nemohli označit za samostatný, protože byl v silném mocenském německém vlivu. Měl tak neuvěřitelné problémy, které si už ani neumíme představit. Ztráta třetiny území i s obyvatelstvem, vnější nepřátelé – Německo a do jisté míry i sousední Maďarsko a Polsko –, uvnitř silné tendence k osamostatnění atd. Byla to vlastně šílená situace,“ hodnotí historik.

Nová československá vláda norimberské zákony nepřijala, byla ale v těžké situaci v důsledku už popsaných „vnějších vlivů“. V té době začaly do společnosti pronikat i protižidovské prvky, ze začátku byly ale dost v zastřené podobě.

Čtěte také

Po druhé světové válce se Československo k Židům otočilo zády. Antisemitismus se stal i nástrojem komunistů

„Antisemitismus tady byl, ale tradiční. Ostatně, podobně tomu bylo i v dalších zemích, takže šlo o ,evropský standard‘, spíš měl ale skrytou formu. Důvody byly hlavně náboženské, ale také sociální a nacionální. A do toho všeho přišli nacisté s něčím novým – s rasistickým antisemitismem. Židé se stali nepřátelé společnosti. Svým vlivem měli podle Hitlera kazit boj o život, který je základním principem přírody a lidstva. Tento princip se pak bohužel prolnul i se ,starými antisemitskými stereotypy‘, což byl případ i tehdejšího Československa,“ popisuje historik Hanuš. 

Antisemitismus vs. společnost

Tehdejší vláda kličkovala, snažila se tlumit nacistické výstřelky, ale mezitím přicházeli Židé o možnost pracovat v mnoha profesích – ať už jako lékaři, notáři, advokáti... Byli propouštěni z univerzit, armády a kulturních institucí.

Známý je osud herce Hugo Haase, který hrál v Národním divadle, jednoho dne ale musel  narychlo skočit. Později o tom napsal: „… přišel za mnou divadelní sluha a podal mi dopis, a když jsem ten dopis otevřel, čtu: ,Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností‘“.

Čtěte také

Druhá republika měla být z naší historie raději vymazána, míní historik

„Antisemitismus totiž postupoval společností odspodu,“ doplňuje historik.

Židé tak začali ze země utíkat. Pokoušeli se o emigraci, která už tedy ale měla své limity a byla nesmírně obtížná. Další se snažili zachránit alespoň děti ve vlacích, které až do začátku války organizoval sir Nicolas Winton.

Na otázku pořadu, jestli Československo mělo protižidovskou politiku ještě před nástupem nacistů, historik Jiří Hanuš odpovídá: „Měli jsme ji, ale všechno nejde svalovat jen na tehdejší vládu, protože ta se často snažila antisemitským výstřelkům bránit. Antisemitismus se ale projevoval v celé společnosti, šlo o rozklad státu a anarchii. A pak se začal výrazně projevovat vliv nacionalistické ideologie, která chtěla ze společnosti odstranit ,cizí vlivy‘“.

Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu, připravila Ivana Chmel Denčevová.