Antisemitismus tady byl ještě před nacisty. Čeští nacionalisté odmítali židovský vliv na předválečnou společnost, připomíná historik
Nacismus si spojujeme s otřesným chováním k židovským spoluobčanům, dnes se podobné projevy nenávisti zas vracejí. Někdy se z toho snažíme vyvinit slovy, podle kterých se „nic jiného dělat nedalo, případně nedá“. Pravda je ale na opačném konci, protože odpovědnost má nejen společnost, ale úplně každý z nás. Podobně to vypadalo v historii už jednou, a to před nástupem nacistické okupace Československa.
Přitom jen pár let před ní, byla naše země oázou bezpečí pro židovské uprchlíky prchající před nacismem. Schovávali se tady významné osobnosti, jako byli spisovatel Thomas Mann nebo malíř a ilustrátor Oskar Kokoschka.
Noví židovští obyvatelé tehdy nevytvořili jazykovou menšinu, naopak, byli velmi dobře integrování do většinové společnosti. Někde mluvili česky, někde německy, ale občansky sem patřili vlastně už mnoho století.
Zásadní změna tak přišla v roce 1933, kdy se v sousedním Německu dostali k moci nacisté v čele s Adolfem Hitlerem. Jen o dva roky později byly přijaty tzv. Norimberské zákony, zaměřené jednoznačně proti semitskému národu.
Druhá republika
Důsledkem rozpínavosti nacistického státu vznikla koncem září 1938 i tzv. mnichovská dohoda, po které původní prvorepublikové Československo zaniklo, nahradilo ho období tzv. druhé republiky.
Čtěte také
„Druhá republika trvala pouze od 1. října 1938 do 14. března 1939, tedy 5,5 měsíce,“ vypočítává historik Jiří Hanuš v pořadu Jak to bylo doopravdy.
„Byl to stát, který bychom už nemohli označit za samostatný, protože byl v silném mocenském německém vlivu. Měl tak neuvěřitelné problémy, které si už ani neumíme představit. Ztráta třetiny území i s obyvatelstvem, vnější nepřátelé – Německo a do jisté míry i sousední Maďarsko a Polsko –, uvnitř silné tendence k osamostatnění atd. Byla to vlastně šílená situace,“ hodnotí historik.
Nová československá vláda norimberské zákony nepřijala, byla ale v těžké situaci v důsledku už popsaných „vnějších vlivů“. V té době začaly do společnosti pronikat i protižidovské prvky, ze začátku byly ale dost v zastřené podobě.
Čtěte také
„Antisemitismus tady byl, ale tradiční. Ostatně, podobně tomu bylo i v dalších zemích, takže šlo o ,evropský standard‘, spíš měl ale skrytou formu. Důvody byly hlavně náboženské, ale také sociální a nacionální. A do toho všeho přišli nacisté s něčím novým – s rasistickým antisemitismem. Židé se stali nepřátelé společnosti. Svým vlivem měli podle Hitlera kazit boj o život, který je základním principem přírody a lidstva. Tento princip se pak bohužel prolnul i se ,starými antisemitskými stereotypy‘, což byl případ i tehdejšího Československa,“ popisuje historik Hanuš.
Antisemitismus vs. společnost
Tehdejší vláda kličkovala, snažila se tlumit nacistické výstřelky, ale mezitím přicházeli Židé o možnost pracovat v mnoha profesích – ať už jako lékaři, notáři, advokáti... Byli propouštěni z univerzit, armády a kulturních institucí.
Známý je osud herce Hugo Haase, který hrál v Národním divadle, jednoho dne ale musel narychlo skočit. Později o tom napsal: „… přišel za mnou divadelní sluha a podal mi dopis, a když jsem ten dopis otevřel, čtu: ,Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností‘“.
Čtěte také
„Antisemitismus totiž postupoval společností odspodu,“ doplňuje historik.
Židé tak začali ze země utíkat. Pokoušeli se o emigraci, která už tedy ale měla své limity a byla nesmírně obtížná. Další se snažili zachránit alespoň děti ve vlacích, které až do začátku války organizoval sir Nicolas Winton.
Na otázku pořadu, jestli Československo mělo protižidovskou politiku ještě před nástupem nacistů, historik Jiří Hanuš odpovídá: „Měli jsme ji, ale všechno nejde svalovat jen na tehdejší vládu, protože ta se často snažila antisemitským výstřelkům bránit. Antisemitismus se ale projevoval v celé společnosti, šlo o rozklad státu a anarchii. A pak se začal výrazně projevovat vliv nacionalistické ideologie, která chtěla ze společnosti odstranit ,cizí vlivy‘“.
Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu, připravila Ivana Chmel Denčevová.
Související
-
Poválečné tresty za „kolaboraci vleže“ byly přísnější k ženám než mužům, zdůrazňuje historička
Na příkladu žen, včetně hereček Adiny Mandlové a Lídy Baarové, se ukazuje, jak složitá byla doba po konci války. S historičkou Evou Janečkovou hovoří Ivana Chmel Denčevová.
-
Politické rehabilitace se za komunistů ocitly v rukou katů. Ti tak posuzovali sami sebe
Čtyři dekády komunistické historie našeho státu mají na svém kontě řadu nevinných obětí, bezpráví a nespravedlností, ostatně tak jak tomu v totalitních státech bývá.
-
Filmový magnát Miloš Havel se snažil uhrát, co mohl. Kolaborantem ale určitě nebyl, míní publicistka
Film okouzlil nejen diváky, ale také vedení totalitních států. Dobře si totiž uvědomovali, jaký je v nich propagandistický potenciál – a dělali to nacisté i komunisté.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.