Spisovatel Padevět: Antisemitismus asi nikdy nezmizí. Při hledání nepřítele jsou Židé první na ráně

Po útoku teroristů z Hamásu na Izrael čeká i spisovatel výraznou odvetu. „Izrael si to rozhodně nenechá líbit a už i podle vyjádření některých vysokých důstojníků je jasné, že odveta bude velmi tvrdá,“ komentuje Padevět aktuální události.

Čtěte také

Zákon o půdě napravil alespoň část majetkových a sociálních křivd způsobených komunisty

Ve své knize o třetí republice také popisuje, jak Československo pomáhalo Izraeli ještě těsně před jeho vznikem.

„Pomáhalo dodávkami zbraní, ať už to byly zbraně pěchotní, nebo dokonce letadla. Je to strašně zvláštní kapitolka českých dějin, protože na této pomoci měl velmi významnou zásluhu Bedřich Reicin. A je to asi to jediné, co můžeme tomuto komunistovi a šéfovi obranného zpravodajství přičíst k dobru.“

„Ve skutečnosti to byla podloudnická akce, protože šlo o ještě neexistující stát, ale také nutno přiznat, že jsme si za pomoc nechali velmi dobře zaplatit. To rozhodně nebyla akce ,z dobré vůle‘,“ připomíná Padevět.

Zlo je v lidech

Při svém psaní došel k myšlence, že zlo není spojené s tím, kde člověk žije, takže není rozhodně „národní“. „Zlo je prostě v lidech. A je mnoho faktorů, jak se člověk může zla dopustit.“

Většině je obvykle jedno, kdo vládne – záleží jen na tom, kolik stojí chleba.

„Jen během 20. století v Československu, obzvlášť v jeho první polovině, byli obyvatelé z ,areálu‘ dnešní ČR tolikrát vystaveni různým zkouškám, že mnoho z nich selhalo a dopustilo se něčeho špatného. Zároveň nutno říct, že řada z těch, kteří z našeho pohledu selhali a dopustili se něčeho zavrženíhodného, si tenkrát myslela, že dělá dobrou věc.“

Čtěte také

Neznámé tváře února 1948. Poslechněte si čtyři příběhy aktérů komunistického převratu. Před 75 lety stáli ve stínu mocných

Když mluvíme o třetí republice, jde o roky 1945 až 1948. „Je to období zajímavé především v tom, že běží strašně dvojkolejně. Na jedné koleji je vyhánění Němců, násilnosti spojené s přechodem banderovských ,sotní‘, násilnosti ze strany Komunistické strany Československa (KSČ), už se objevují pokusy o politické atentáty a provokace Státní bezpečnosti (StB).“

„Na druhé koleji je šťastné budování nové republiky po šesti letech okupace. Takže můžete v jedné ulici vidět, jak se opravují domy rozbité bombardováním nebo po bojích na konci války, ale hned o sto metrů dál a ve druhé ulici, vidíte lidi, jak mlátí na ulici Němce. Jen proto, že mluví německy,“ popisuje.

Padevět má i vysvětlení, proč mohli Čechoslováci po válce vůbec volit komunisty z KSČ. „Když si přečtete jejich volební program z roku 1946, tak byste je možná tenkrát volili také. Slibovali podporu drobných živnostníků, slibovali, že v žádném případě nebude kolektivizace zemědělství sovětského typu apod.“

Čtěte také

Komunisti chtěli, aby ženy pracovaly stejně jako muži, nejlíp ve výrobě. Tak ale emancipace určitě nevypadá, tvrdí historik Stehlík

„Komunisté už tehdy a jako obvykle lhali, a proto volby vyhráli. Nutno také říct, že tyto volby tak na 99,9 procenta zmanipulované nebyly, ale rozhodně nebyly demokratické,“ dodává s tím, že tyto sliby KSČ nikdy nesplnila, ale ani je nikdy splnit neplánovala.

Padevět nedokáže říct, že by nějaká masa Čechoslováků kdy pochopila, že jsme uvěřili lhářům. „Je tu jedna z chvil, kdy došlo k většímu ,uvědomění si‘, ale rozhodně ne masovému. Byla to tzv. měnová reforma v roce 1953, kdy komunisté všechny okradli. Včetně dělnické třídy, o kterou v uvozovkách tak strašně pečovali. Měnová reforma vedla k řadě stávek, pak i k povstání v Plzni, byť jen velmi krátkému.“

„Možná to nějaké uvědomění bylo, k tomu většímu ale došlo až během pražského jara v roce 1968.“

Čtěte také

„Vesničtí upíři“ – příběhy z časů kolektivizace

„Většině je obvykle jedno, kdo vládne – záleží jim na tom, kolik stojí chleba. Už v roce 1949 tu bylo i několik pokusů o převrat, například od vojenské a civilní skupiny Praha-Žatec nazvané Zvon. Pokusů svrhnout komunistický režim bylo několik, ale většinou byly potlačeny v naprostém zárodku,“ popisuje.

„Protože StB se dařilo odbojové skupiny velmi účinně infiltrovat, a to svými provokatéry. Dokonce si dodnes nejsou ani historici u některých skupin jisti, jestli šlo o přípravu k ozbrojenému povstání, nebo to byla od samého počátku provokace StB, která měla například diskreditovat armádní důstojníky,“ dodává.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.