Označovat Ukrajinu za fašistický stát je komické. Nejvíc neonacistů světa je totiž v Rusku, míní spisovatel Padevět
Ruská federace splňuje základní prvky fašistického státu, tvrdí spisovatel a nakladatel Jiří Padevět. „Nejdřív je asi potřeba pochopit, že Rusko není evropská civilizace, jak ji známe a prožíváme. Tam, pokud nepatříte k nějakému silnému klanu, neznamenáte vůbec nic. Tradice vypjatého ruského nacionalismu existuje už od začátku 20. století. Vždy byla spojena s potřebou silného vůdce, který je k tomu bohužel velmi často spojen i s antisemitismem.“
Rok ve válce
Unikátní svědectví o konfliktu na Ukrajině. Čtyřdílné vyprávění, na jehož počátku byly telefonické hovory Jana Pokorného a Martina Dorazína.
„A když se vracím k označování Ukrajiny za fašistický stát – tak to je naprosto komické, protože v Rusku je nejvíc neonacistů na celém světě,“ dodává v Osobnosti Plus.
Ukrajinci jsou pro ně podlidé, podobně jako Rusové pro nacistické Německo.
Ruští neonacisté nejsou semknutí, ale většina z nich boji proti Ukrajině tleská. „Ukrajinci jsou pro ně podlidé, podobně jako byli Rusové podlidé pro nacistické Německo,“ připomíná Padevět.
Čtěte také
„Ruský neonacismus je strašně paradoxní, protože tam máte organizace typu Slovanský svaz a přitom mají uniformy, kde používají symboliku SS. Je tam Žirinovského strana – mimochodem, když Vladimir Žirinovskyj zemřel (6. dubna 2022), tak se jeho rakvi klaněl i Vladimir Putin –, která měla imperiální ambice například vrátit Aljašku.“
„Slovanský svaz zase volá po připojení Polska, Ukrajiny a Běloruska a vytvoření jakéhosi nového Sovětského svazu. Také jedna z nejznámějších skinheadských kapel na světě je pak ruská skupina Kolovrat – tady je to podhoubí velice silné.“
Neonacisté navíc dělají za stát špinavou práci.
Spisovatel Padevět zároveň připomíná, že na přelomu 90. let a 21. století i sám Vladimir Putin v některých svých projevech částečně neonacisty kritizoval.
„Nicméně Rusko je natolik zaujato bojem – jednak vnějším, protože má vedle Ukrajiny mnoho různých zamrzlých konfliktů jako v Gruzii, Moldávii, a jednak bojem proti demokratické části své společnosti –, že mu nezbývají síly na potírání těchto struktur. A ani se jim do toho moc nechce, protože skinheadi nebo neonacisté dělají za ten stát špinavou práci.“
Čtěte také
„Někdy na začátku 21. století tam ale vznikla speciální policejní jednotka, která se měla zabývat politickým extremismem. Nejsem si jist, jestli ještě existuje, ale vyšetřovala i některé rasové vraždy. Ono totiž v Moskvě došlo někdy v roce 2001 nebo 2002 k několika pogromům na neruské obyvatelstvo. Na Vietnamce, na Kazachy a přítomný je samozřejmě i antisemitismus.“
„Je to takové to rozdmýchávání nepřátelství ke všemu neruskému i v rámci Ruska, tedy k neruským národům, a to včetně rasových vražd, kterých je tam daleko víc než například ve Spojených státech,“ popisuje.
To vše podle Padevěta dává dohromady skládačku fašistického státu. „A patří k tomu i rozsévání násilí ve společnosti různými bojůvkami. A vzpomeňme na Německo ve 20. letech nebo na Itálii na začátku 20. let – to ke struktuře takového státu patří. To, aby si lidé zvykli, že násilí je přítomno neustále, a aby měli strach.“
Čtěte také
Celý svět boj Ukrajinců za svou svobodu trochu překvapuje. „Víte, v posledních sto letech, jestli jim někdo ,ubližoval‘, tak to kromě Němců byli vždy Rusové.“
„Byl to stát, který se nejdřív jmenoval Sovětské Rusko, pak SSSR a teď Ruská federace. Myslím, že zkušenost Ukrajinců s Ruskem, byť se v některých fázích svého vývoje tvářilo, že Ukrajinci jsou bratři, tak snaha národ ponížit i vyhladit během sovětským vedením organizovaných hladomorů, o kterých už dnes nikdo nepochybuje, přes čistky po válce, přes tvrdě potlačený partyzánský odpor i po 2. světové válce, přes porušování kulturní identity v 60. a 70. letech. To vše byl soustavný tlak, aby Ukrajina přestala být Ukrajinou a stala se součástí Ruska,“ vypočítává.
Spisovatel upozorňuje i na kulturní rusifikaci. „Ta je strašně důležitá a strašně nebezpečná. Protože proti fyzickému zlu se můžete postavit, ale kulturnímu ponižování se čelí hůř,“ uzavírá.
Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.
Související
-
Jiří Padevět: Pokud se vůdcové chovají zmateně a lžou, chová se stejně většina společnosti
Díky covidu je ostře vidět politiky, kteří se snaží do veřejného prostoru protlačit více dozoru státu, řekl v dubnu. Nyní vidím navíc i pnutí ve společnosti, říká Padevět.
-
Padevět: Sudetoněmecký spolek je dnes spíš o folklóru, zato čeští politici odsun Němců zneužívají
Padevět vysvětluje, že masakry organizoval stát, který je zároveň následně i vyšetřoval. Pachatelé byli odsouzeni, ale po únoru 1948 většinou propuštěni.
-
Padevět: K vysokým ústavním funkcím patří důstojné chování. To u nejvyšších představitelů nevidím
Spisovatel Jiří Padevět necítí ze společenského dění zásadní skepsi či smutek. „V Česku se přes řadu problémů máme tak dobře, jako jsme se v moderní historii neměli,“ říká.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.