Komunisti chtěli, aby ženy pracovaly stejně jako muži, nejlíp ve výrobě. Tak ale emancipace určitě nevypadá, tvrdí historik Stehlík
Vladimír Iljič Lenin emancipaci popisoval tak, že by „žena měla být osvobozena od všední otupující a neproduktivní práce“. Myslel tím práci ženy – matky a manželky. „Žena měla vystoupit z rodiny a věnovat se celku, tedy socialistické společnosti,“ komentuje v pořadu Jak to bylo doopravdy historik Michal Stehlík. Jinou podobu emancipace zastával T. G. Masaryk – sice byl zastáncem zrovnoprávnění žen, týkalo se to hlavně možnosti vzdělání a volebního práva.
Proto se také československé ženy mohly účastnit hned prvních komunálních voleb v roce 1919. Od dob prvorepublikového Československa se pak začaly objevovat ženy političky, vědkyně i umělkyně.
Po únorovém převratu 1948 se naplno dostala do veřejného prostoru i žena v pojetí komunistickém, tedy „v pokrokovější variantě ženství´, což představovalo plné zařazení do pracovního procesu.
„Na začátku 50. let se čekala 3. světová válka mezi Východem a Západem, tehdejší rétorika tak byla plná mobilizace a pracovního zapojení žen. I v propagandě a na plakátech, kde byla vedle muže i žena údernice,“ popisuje historik Stehlík.
Rovnoprávnost jako v Dovolené s Andělem
„Byla to falešná rovnost, protože v zákulisí zůstala rodina,“ dodává. Ideálem se stal kolektiv bez rodin – vzpomeňte na dodnes populární komedie, popisující dovolenou s Andělem.
Čtěte také
„Emancipace za socialismu rovná se žena pracující jako muž,“ vysvětluje Stehlík. „Komunistický stát si v rámci ,sociálního inženýrství‘ myslel, že připraví obecný systém a do něj nasadí obyvatelstvo. Jiný byl v letech 50., kdy stranické buňky řešily i vztahy mezi partnery nebo v rodině, jiný v 70. letech, kde se objevily další specifické prvky typu interrupční komise – a to už byl zásah do nejintimnějších sfér žen.“
Přesto se socialistické Československo honosilo, že ženy pracují, studují a jsou tím fakticky s muži rovnoprávné. Pohled na dobové fotografie představitelů státu dokladují, že mezi nimi opravdu žádné ženy nebyly.
Čtěte také
Zcela stranou zůstalo, že zapojení žen do „produktivní práce“ vůbec neznamenalo, že by snad mohly ženy přestat pracovat tzv. neproduktivně – tak se totiž označovala péče o děti, domácnost a manžely.
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli socialistické Československo bylo lídrem emancipace žen, jak o sobě často tvrdilo, historik Stehlík odpovídá: „Rozhodně nebylo lídrem emancipace, kterou někdo se shora nařídil, protože nevycházelo z přirozeného emancipačního hnutí. Socialistická emancipace byla koncentrována pouze na ženu ve výrobě. Proto se o skutečné emancipaci rozhodně hovořit nedá.“
Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu, připravila Ivana Chmel Denčevová.
Související
-
Celá éra emancipace českého národa a posilování Prahy skončila s 1. světovou, říká historička
Význam jednotlivých částí monarchie vyjadřovalo postavení jejich hlavních měst – takže i Prahy. Ta se na několik let stala hlavním rezidenčním městem.
-
Ženy a ženská emancipace v předválečném vysílání
Už přes sto let mají české ženy plné volební právo. Při volbách do senátu a parlamentu v dubnu roku 1920 ho mohly poprvé naplnit, a to jako voličky, ale i kandidátky.
-
Rok 2018 byl i rokem nové vlny emancipace
Debatují kancléřka Arcibiskupství pražského Marie Kolářové a farářka Československé církve husitské Martina Viktorie Kopecká. Moderuje Veronika Sedláčková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
