„Co jsme kde přehlédli?“ Nacistická cenzura doběhla i novináře-kolaboranty, popisuje historička

Jednalo se o skupinu novinářů-kolaborantů, kteří patří na pomyslnou černou tabuli naší žurnalistiky. A jsou také důkazem toho, jak se nevyplácí pracovat pro zlo a „spolčit se s ďáblem“.  

Nacistická správa sice zřídila autonomní úřady, avšak ve skutečnosti je řídili sami nacisté. Cenzura v oblasti tiskovin, jejichž počet se výrazně snižoval, tak podle historičky a právničky Evy Janečkové zahrnovala kompletní obsah tiskovin.

Čtěte také

Cenzura na hlavních samopalů. Jak se československé redakce zbavovaly novinářů po srpnové okupaci?

„Ale nejen to. Také umístění článků, zda v nich nejsou bílá místa, hlídali se inzeráty i grafika,“ říká v pořadu Jak to bylo doopravdy. Takto připravené materiály pak procházely několikastupňovou kontrolou.

Nacistická moc dokázala využívat, ale spíše zneužívat také samotného pojmu „vlastenectví“. A právě v tom byli kolaborující novináři více než aktivní. Existence českého národa měla být pouze pod údajnou „ochranou“ a „správou“ nacistické moci a došlo také ke zneužívání symbolů, například svatého Václava, patrona českých zemí.

Směs informací a výhrůžek

Vedle cenzury hrály zásadní roli tiskové konference, které byly zároveň směsí informací a výhružek. Na jedné z nich nacista Wolfgang Wolfram řekl:

„Dnes hlavním úkolem tisku jest sloužiti oddaně a obětavě jedinému svrchovanému zájmu, tj. zájmu českého národa, včleněného do životního prostoru Německé říše. (…) V mimořádných poměrech, ve kterých žijeme, budou žádány oběti ode všech, a ani vydavatelstva novin a novináři se nemohou vymykati této povinnosti.“   

Na jiné pak zaznělo: „Musíte počítat s tím, že na jakékoliv provinění – ať úmyslné nebo z nedbalosti, i v optickém vzhledu novin, nebudou ve válce brány žádné ohledy“.

Úprava určená pro zločince

Problémem tak bylo třeba i to, že nad nařízením říšského protektora byla vytištěna báseň dne, na druhé straně pak vtip a pod ním inzerát lékaře pohlavních nemocí.

Čtěte také

Proč se Češi nesměli stát součástí nacistické armády? „Odmítal to sám Hitler,“ vysvětluje historik

Nebo umístění blahopřání říšského protektora mezi dvěma linkami, což prý byla úprava „určená pro zločince nebo pro zdražovatele či zločinné zrádce, nikoliv pro říšského protektora“. Jindy pak fotografie samotného Adolfa Hitlera, který měl uříznutý krk, a to by prý mohlo navozovat pro čtenáře dojem smrti velkého Vůdce.

Velký skandál pro kolaborující novináře přinesla oslavná báseň otištěná v deníku Večerní české slovo. Ta se kolaborantovi Vajtauerovi tak zalíbila, že k ní sám ještě připsal jeden verš.

Problémem ale bylo, že když se vedle sebe poskládala první slova každého verše, tak vznikl zcela jiný text, takzvaný akrostich: „Vám, vrahové dětí a žen, až náš čas bude, splatit krví nezapomenem, nezapomenem!“ 

Po nějaké době se rozběhlo vyšetřování. „Nejprve si toho Němci nevšimli, ale rozšířilo se to mezi lidmi tichou šeptandou. Němci dlouho hledali autora, ale nenašli ho,“ říká historička Janečková

Čtěte také

Bez únorového převratu a bez kolektivizace. Jak by vypadalo Československo, kdyby nevyhnalo Němce?

„Po skončení války pak vyšlo najevo, že tento text zaslal do redakce armádní důstojník. Byl to nepochybně úmysl,“ vysvětluje. 

I proto, že lidé hledali cokoliv, co by jim umožnilo se alespoň takto „vypořádat“ s nacistickými okupanty, dostávalo skrytý význam i to, čeho by si zřejmě jinak ani nevšimli a nám to dnes může připadat banální.    

Na otázku pořadu, jestli nacistická cenzura nedoběhla i novináře-kolaboranty, historička a právnička Eva Janečková odpovídá:

„Doběhla. Byli neustále ve strachu, co a kde přehlédli, co Němci mohou vidět v něčem naprosto nevinném a kdo za to bude nakonec potrestán. Jakákoliv spolupráce s totalitním režimem nakonec vždycky dopadne na záda těch, kteří s ním spolupracují.“

Poslechněte si celý pořad.