Proč se Češi nesměli stát součástí nacistické armády? „Odmítal to sám Hitler,“ vysvětluje historik

Dobrovolnická svatováclavská rota se zformovala na území protektorátu na sklonku 2. světové války. V současnosti se stala tématem dezinformačních aktivit některých ruských webů a také českých neonacistických skupin. Záměrně ji zařazují jako součást vojenské složky Waffen-SS, kterou ovšem nikdy nebyla.

Češi byli za války ve zvláštní pozici, co se týká jejich vojenského angažmá.

„Službu Čechů v německé armádě Adolf Hitler zásadně odmítal. Obával se, že by ji většina využila k tomu, aby přeběhla na stranu nepřítele. Český kolaborant, který se po vzniku protektorátu do německé armády chtěl přihlásit, se musel nejprve stát Němcem a získat říšské občanství. Teprve potom mohl obléknout uniformu,“ vysvětluje host pořadu Plachý.

Čtěte také

Nakolik ovlivnila dějiny skutečnost, že Hitler nikdy nepodlehl atentátu?

„Čeští kolaboranti o této Hitlerově fobii nevěděli a domnívali se, že se okupantům zavděčí tím, že vytvoří českou dobrovolnickou jednotku a ta bude bojovat na Východě,“ pokračuje Plachý.

Válečné roky Hitlerovu strategii o „vojákovi árijské krve“ postupně nabourávaly. Do armády se tak dostali i lidé dalších národností, jen Čechy zásadně odmítal.

Poslední válečný rok byl ve znamení defétismu na straně nacistů. Mezi německými obyvateli protektorátu se šířila apatie a beznaděj oproti radostným a nadějeplným očekáváním většiny Čechů, kteří s postupem spojenců doufali v Hitlerovu porážku a konec hrůzné války.

Rota nezletilých

Do beznadějné situace tak vstoupily úvahy o vojenské protektorátní jednotce, kterou nakonec schválil K. H. Frank a jejím zřízením bylo pověřeno Kuratorium pro výchovu mládeže.

„Byla to organizace českých dětí a české mládeže po vzoru Hitlerjugend, jejímž posláním bylo vychovat z dětí loajální občany protektorátu,“ přibližuje Plachý.

Čtěte také

František Teuner: Kolaborant, který vedl Kuratorium pro výchovu mládeže

To se hodilo i K. H. Frankovi, který poté vydal pokyn k jejímu zřízení jako součásti Kuratoria, protože tím nebyl porušen stále platící Hitlerův zákaz.

Z dnešního pohledu pak bylo ironií, že v rámci stanovení názvu byl opět zneužit patron a světec sv. Václav, který se pro nacisty stal symbolem podřízenosti českých zemí. Jednotka se jmenovala Dobrovolnická svatováclavská rota.

Byly vydány výzvy k nástupu do této jednotky, ale podle Jiřího Plachého příliš nezafungovaly.

„V první fázi bylo zhruba 50 přihlášených a o měsíc později zhruba 30 dobrovolníků z celého území protektorátu. Šlo o velmi mladé, často nezletilé chlapce. Někteří byli z kolaborantských rodin, ale většina toužila po dobrodružství a přihlásili se dokonce bez souhlasu rodičů,“ popisuje historik.

Zatýkání a soudy

Následoval výcvik a výzbroj. Přesto zůstalo využití Svatováclavské roty například na frontě nereálné. Za pár týdnů válka skončila a během povstání v květnu 1945 byli členové této roty pozatýkáni.

Nakonec stanuli před soudem, protože jejich angažmá bylo hodnoceno jako retribuční zločin. Některým byly přičteny i další hříchy z období války a skončili na popravišti. 

Na otázku pořadu, jestli se Češi neměli stát součástí Hitlerovy armády, historik Plachý odpovídá: „Neměli a ani se nestali. V tomto směru jsme jediným evropským národem, který o sobě může něco takového prohlásit. Ale nebylo to z vůle kolaborantů, ale přímo z vůle Hitlera.“

Více si poslechněte v pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.