Filmový magnát Miloš Havel se snažil uhrát, co mohl. Kolaborantem ale určitě nebyl, tvrdí publicistka

„Komunistům byl trnem v oku, protože měli v plánu kinematografii znárodnit,“ dodává v pořadu Jak to bylo doopravdy.

Miloš Havel se tak stal zároveň symbolem, který proslulé a velkoryse navržené Barrandov Studio, resp. ateliéry, dobudoval v listopadu 1931. Tehdy se naplno projevily také důsledky světové hospodářské krize.

Havlovo podnikání tak bylo nejen odvážné, ale také riskantní. Zajímavostí je, že za některé z jeho úvěrů ručila tehdy sama republika.

Klíčový nástroj propagandy

Nejen ekonomické obtíže zasáhly do této industrie, po podzimu 1938 přišlo Československo o Sudety, a tím také o kina a část svých zisků.

Čtěte také

Co v Bohémě nebylo: Kvůli jejímu původu ji Oldřich Nový radši vyhodil z divadla. Zachránil ji pak Miloš Havel

Varující byly také události v sousedním Německu, kde vládnoucí nacisté kinematografii znárodnili. A už tehdy bylo jasné, že se mají stát klíčovým nástrojem nacistické propagandy.

Když pak o několik měsíců později nacistická vojska začala okupovat i zbývající část našeho státu – stalo se to v noci ze 14. na 15. března 1939 –, kdy ve své lóži seděl Miloš Havel s tehdejší hereckou celebritou Lídou Baarovou. Tehdy ji řekl: „Hrozná novina: německá vojska překračují hranice“.

Měl pravdu, byla to hrozná novina pro všechny, neméně i pro Miloše Havla, protože německá správa chtěla odkoupit majoritní podíl v jeho firmě.

Čtěte také

Byla Lída Baarová kolaborantkou? Dostala nálepku, které se těžko zbavuje, soudí publicista Motl

Bylo to za směšnou částku, a on to odmítl. Ale jeho ekonomická situace byla dlouhodobě špatná, protože ateliéry se efektivním podnikatelským projektem nestaly – a ani kvůli těžké době vlastně nemohly.

„Po dalším vyjednávání, a především vydírání, Havel pochopil, že vyjednávání s Němci bude složité. Několikrát ho zatkli, tvrdě na něj tlačili. Dařilo se mu získat na svou stranu různé přímluvce, ale během tohoto přetahování úplně zešedivěl. Nakonec německá firma ,odkoupila‘ 51 procent, 20 procent získala protektorátní vláda,“ vysvětluje Wanatowiczová. „Havel ale dosáhnul, aby mohl za zvýhodněných podmínek natáčet české filmy – mělo jich být pět ročně,“ doplňuje.

Film a těžká doba

Českým divákům tak zůstala možnost „zajít do kina“, pro mnoho lidí z umělecké branže zůstala možnost obživy v oboru. Sám Miloš Havel řadě svých zaměstnanců půjčoval peníze a podporoval české autory, mezi nimi Vítězslava Nezvala, Jana Drdu, Václava Řezáče nebo Jiřího Frejku.

Čtěte také

Vlasta Burian 130: Smíchu rozdal hromady, samotnému mu do něj ale vždy nebylo

Dodnes nám z těch let zůstaly filmy, jako například Noční motýl, Eva tropí hlouposti, Babička a i Dívka v modrém.

S koncem 2. světové války přišlo znárodnění kinematografie, jedním z aktérů „protihavlovského tažení“ byl i režisér Otakar Vávra, který svou dráhu začal právě u Miloše Havla.

Komunisté rozjeli svůj hon na podnikatele, představitele prvorepublikové elity a všechny ty, kteří se jim odmítali podvolit. Obětí se stal i Miloš Havel, a to pod jednoduchou záminkou, která z něj chtěla udělat nacistického kolaboranta.

Čtěte také

Sestry B. Lída Baarová a Zorka Janů, odlišnější sestry by člověk těžko pohledal

Během pár let tak stál nejen před soudy, komisemi, ale byl na doživotí vyloučený z filmové branže. Skončil ve vězení a v pracovním táboře. Emigrovat do západního Německa se mu podařilo až po letech. Tam také, v Mnichově v roce 1968 zemřel.  

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli majitel filmových ateliérů Barrandov Miloš Havel za války kolaboroval s nacisty, publicistka Krystyna Wanatowiczová odpovídá: „Nedá se podle mého označit za jednoznačného kolaboranta s nacistickým režimem. To by bylo příliš černobílé. Nálepku ale získal, protože byl vidět, a snažil se uhrát, co mohl. Také byl ale v postavení, kdy už to nešlo dělat jinak“.  

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Ivany Chmel Denčevové.