Byla Lída Baarová kolaborantkou? Dostala nálepku, které se těžko zbavuje, soudí publicista Motl

Raketový start Lídy Baarové v českém prostředí nezůstal nepovšimnut ani v zahraničí. „Ve 20 letech se dostala do centra pozornosti německé filmové společnosti UFA, využila této příležitosti, ale nebylo to zadarmo. Těžce dřela, herectví i výslovnost. A tím si také vysloužila jistou závist svých českých hereckých kolegů, jak už to bývá,“ konstatuje host pořadu, publicista Stanislav Motl.

Joseph Goebbels a Lída Baarová|foto:Heinrich Hoffmann, Bundesarchiv, Bild 146-1968-101-20A, Profimedia, CC BY-SA 3.0, ©

„Film byl pro nacistickou propagandu velmi důležitý. Považovali ho nejen za propagandu, ale také herce za nástroje propagandy,“ konstatuje Motl.

„Navíc Goebbels se do Lídy šíleně zamiloval, ztratil hlavu. Dokonce jsem četl v odposleších Goebbelsových telefonátů, kdy Lídě říkal, že našel na mapě nějaký tichomořský ostrov, kde by mohli žít jako Adam s Evou.“

„Nebylo prokázáno, že se dopustila udavačství“

V pozdějším vyšetřovacím protokolu v rámci poválečného šetření Baarová uvedla: „Zájem pana ministra o mne se však projevoval víc a víc různými pozváními, květinami k premiérám. Na všechny moje premiéry chodil, kruh se kolem mne stále více a více svíral. Bránila jsem se…, ale neubránila.“

Ovšem tento pro nacisty skandální milostný vztah vzal rychlý spád, dozvěděl se o něm totiž od Goebbelsovy manželky Adolf Hitler. Svému ministru propagandy ho zakázal a „Lída se vrací šupem domů,“ konstatuje Motl.

Čtěte také

Stanislav Motl: Lída Baarová byla napojená na významnou antinacistickou rozvědku

Tady natáčí mimo jiné svůj další slavný film Ohnivé léto, pak odjíždí filmovat do Itálie. Odtud se ale po vylodění Spojenců na Sicílii v červenci 1943 vrací do Prahy a na sklonku války utíká. Končí v Bavorsku, kde je vyslýchána americkou zpravodajskou službou CIC a ocitá se dokonce na nervové klinice v Mnichově. Odtud je pak v září 1945 převezena do Prahy. Zdůvodnění bylo jasné: podezření z kolaborace. Po dlouhém vyšetřování, ve vazbě byla více než 1,5 roku, byla v prosinci roku 1946 propuštěna.

Veřejný žalobce to zdůvodnil takto: „Nebylo prokázáno, že se obviněná Lída Baarová dopustila udavačství, ani že podporovala nacismus spoluprací s gestapem nebo SD. Její styky s Goebbelsem a Hitlerem nespadají do doby zvýšeného ohrožení republiky. Pokud se stýkala s význačnými německými osobnostmi v době okupace, šlo o to, aby jí bylo umožněno hraní ve filmu…“

Ano, právě její touha hrát byla hnacím motorem. A dlužno dodat, že se to netýká pouze Baarové, ale většiny herců a hereček.

Dostala nálepku

Její návrat domů byl velmi smutný. V mezidobí jí zemřela matka, v důsledku jednoho z poválečných výslechů, a spáchala sebevraždu její sestra – rovněž herečka Zorka Janů, a to poté, co ji nevpustili jako herečku do divadla, protože byla sestrou Lídy Baarové. Jediným přeživším byl její otec, ovšem s vážnými zdravotními problémy.

Lída Baarová a Zorka Janů|foto: Česká televize

Lídě Baarové se podařilo po sňatku s Janem Kopeckým dostat na Západ a vrací se i k filmování. „Ke konci života jí ale dostihly její běsi,“ říká Motl.

Baarová umírá v říjnu 2000 v rakouském Salzburgu, krátce po svých 86. narozeninách. Možná, že díky vazbě unikla veřejnému lynči, který postihl režiséra Jana Svitáka, nebo osudu těch, kteří se ocitli před zvláštními soudy či pozdějšími tribunály, jako například Vlasta Burian, Hana Vítová, Nataša Gollová nebo Zita Kabátová.

Odsudky Lídy Baarové se často týkají jejích kontaktů s nacisty, ovšem je třeba dodat, že v daném období ještě nebyla válka, dokonce existovalo samostatné Československo a s nacistickými představiteli Německa se stýkali všichni státníci. Na otázku, zda byla kolaborantkou, Motl odpovídá:

„To by museli být kolaboranty všichni, kdo v té době chtěli natáčet filmy. U Lídy Baarové je problém v tom, že dostala nálepku, a nejenom v této zemi lidé ony nálepky stále opakují. Na jejím osudu si uvědomuji, co se píše v Talmudu: Nikdy nesuď člověka, když jsi nebyl na jeho místě.“