Do protinacistického odboje se zapojili i herci. Voskovec a Werich z exilu, Schránil nebo Höger doma

19. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Werich a Jiří Voskovec

Česká kultura je mimořádně spjatá s herectvím. Někteří badatelé jsou dokonce přesvědčeni, že je to do značné míry výjimečné i ve srovnání s jinými kulturami. Možná proto, že herci jsou častokrát obdivovanější nebo zatracovanější než lidé jiných profesí. Někdy do nich vkládáme i své naděje a beznaděje.

Účinkuje: publicista Stanislav Motl
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 27. 4. 2020

A kdo by neznal fotografie z nejrůznějších setkání, například v Národním divadle, kde jsou vidět tváře populárních herců, kteří hajlují.

Odtud může být zdánlivá zkratka k přesvědčení, že právě herci patřili k podporovatelům nacismu. Nebo přinejmenším že proti tomu „nic“ nedělali.

Čtěte také

„Touha herců hrát je opravdu může často zavést až na dno propasti,“ konstatuje host pořadu, publicista Stanislav Motl. 

„Problém herecké profese a filmových tvůrců spočívá v tom, že jsou závislí na úspěchu, na tom, že vystupují na veřejnosti. Tím jsou ale také ve větším společenském tlaku,“ konstatuje filmový historik Pavel Zeman.

A v období nacistické nadvlády byl tlak vskutku mimořádný, jak je příznačné pro totalitní režimy. Nejen že jediným veřejně platným jazykem byla němčina, ale také se postupně likvidovalo české školství, osvěta a postupně měly být zrušeny české tiskoviny, české knihovny a česká knihkupectví.

Čtěte také

„Herci museli dělat například zkoušky z němčiny, dodávat doklady o svém árijském původu – zcela vyloučen byl například pro svůj původ Hugo Haas, dehonestováni byli i tzv. bílí Židé, tedy ti, kteří měli za manželku Židovku. To byl třeba případ Ladislava Peška. Byla zavedena cenzura, některé filmy byly zakázány a sledovala se ta údajná ‚čistota‘,“ popisuje Motl.

A tak mezi herci, stejně jako mezi zbytkem společnosti, byli ti, kteří kolaborovali aktivně, dále existovala ona pověstná šedá zóna – tedy lidé, kteří chtěli nějak přežít a dělat svou práci. A pak ti, kteří se odvážně zapojili do protinacistického odboje. A někteří za to zaplatili svým životem. Jako jeden z prvních byl zavražděn spisovatel a spolupracovník českého filmu Vladislav Vančura.

Pomoc z exilu i z domova

Někdy možná zapomínáme na ty, kteří pomáhali v exilu. Voskovec a Werich byli ve Spojených státech amerických a vyráběli rozhlasové pořady určené pro posluchače v protektorátu. Další byl Jiří Weiss, který působil jak u pozemních, tak i u leteckých jednotek a natáčel a natáčel, nebo Jiří Mucha, který se jako kameraman ocitnul u Tobruku, v džungli v Barmě a při spojenecké invazi.

Čtěte také

V koncentračních táborech se ocitl E. F. Burian, herečka Nina Jirsíková, populární zpěvák Karel Hašler, ale také „František Kocourek, náš rozhlasový kolega, který byl v Osvětimi poléván ledovou vodou tak dlouho, až zmrznul,“ uvádí Stanislav Motl.

Podle věrohodných svědectví byli do protinacistického odboje zapojeni herci Raoul Schránil, který u sebe ukrýval parašutisty ze skupiny Carbon. nebo Jindřich Plachta, který ve svém bytě ukrýval Jana Zíku, představitele ilegálního výboru KSČ. A také Karel Höger, který napomáhal českým lidem z koncentračních táborů a pod krycím jménem dodával klíčové informace podzemnímu hnutí.

A tak můžeme slovy publicisty Stanislava Motla konstatovat: „Herci se účastnili odboje, byť ne všichni. Svět není černobílý a jak se praví v Talmudu, nikdy nesuď člověka, když nežiješ jeho osud. Mýtus, že se herci nezapojili do odboje, pramení zřejmě z toho, že jsou velmi viditelní.“

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiu.

  • Rozhlasový dokument je jedním z nejnáročnějších žánrů. Obsahuje v sobě jak zpravodajství, tak publicistiku, slovesnou tvorbu i specifickou práci s hudebním designem. V minulém roce vzniklo v rozhlase 853 dokumentů a jejich poslech by vám zabral 23 325 minut. Podívejte se na další fakta o rozhlasu na webu nasecislahraji.cz.

    Naše čísla hrají... s vámi
Spustit audio

Související