Do protinacistického odboje se zapojili i herci. Voskovec a Werich z exilu, Schránil nebo Höger doma

Jan Werich (vlevo) a Jiří Voskovec v roce 1938 v Osvobozeném divadle
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Werich (vlevo) a Jiří Voskovec v roce 1938 v Osvobozeném divadle

Česká kultura je mimořádně spjatá s herectvím. Někteří badatelé jsou dokonce přesvědčeni, že je to do značné míry výjimečné i ve srovnání s jinými kulturami. Možná proto, že herci jsou častokrát obdivovanější nebo zatracovanější než lidé jiných profesí. Někdy do nich vkládáme i své naděje a beznaděje.

A kdo by neznal fotografie z nejrůznějších setkání, například v Národním divadle, kde jsou vidět tváře populárních herců, kteří hajlují…

Odtud může být zdánlivá zkratka k přesvědčení, že právě herci patřili k podporovatelům nacismu. Nebo přinejmenším že proti tomu „nic“ nedělali. „Touha herců hrát je opravdu může často zavést až na dno propasti,“ konstatuje host pořadu, publicista Stanislav Motl. 

Kolaboranti i odbojáři

„Problém herecké profese a filmových tvůrců spočívá v tom, že jsou závislí na úspěchu, na tom, že vystupují na veřejnosti. Tím jsou ale také ve větším společenském tlaku,“ konstatuje filmový historik Pavel Zeman.

A v období nacistické nadvlády byl tlak vskutku mimořádný, jak je příznačné pro totalitní režimy. Nejen že jediným veřejně platným jazykem byla němčina, ale také se postupně likvidovalo české školství, osvěta a postupně měly být zrušeny české tiskoviny, české knihovny a česká knihkupectví.

„Herci museli dělat například zkoušky z němčiny, dodávat doklady o svém árijském původu – zcela vyloučen byl například pro svůj původ Hugo Haas, dehonestováni byli i tzv. bílí Židé, tedy ti, kteří měli za manželku Židovku. To byl třeba případ Ladislava Peška. Byla zavedena cenzura, některé filmy byly zakázány a sledovala se ta údajná ‚čistota‘,“ popisuje Motl.

A tak mezi herci, stejně jako mezi zbytkem společnosti, byli ti, kteří kolaborovali aktivně, dále existovala ona pověstná šedá zóna – tedy lidé, kteří chtěli nějak přežít a dělat svou práci. A pak ti, kteří se odvážně zapojili do protinacistického odboje. A někteří za to zaplatili svým životem. Jako jeden z prvních byl zavražděn spisovatel a spolupracovník českého filmu Vladislav Vančura.

Pomoc z exilu i z domova

Někdy možná zapomínáme na ty, kteří pomáhali v exilu. Voskovec a Werich byli ve Spojených státech amerických a vyráběli rozhlasové pořady určené pro posluchače v protektorátu. Další byl Jiří Weiss, který působil jak u pozemních, tak i u leteckých jednotek a natáčel a natáčel, nebo Jiří Mucha, který se jako kameraman ocitnul u Tobruku, v džungli v Barmě a při spojenecké invazi.

V koncentračních táborech se ocitl E. F. Burian, herečka Nina Jirsíková, populární zpěvák Karel Hašler, ale také „František Kocourek, náš rozhlasový kolega, který byl v Osvětimi poléván ledovou vodou tak dlouho, až zmrznul,“ uvádí Stanislav Motl.

Podle věrohodných svědectví byli do protinacistického odboje zapojeni herci Raoul Schránil, který u sebe ukrýval parašutisty ze skupiny Carbon. nebo Jindřich Plachta, který ve svém bytě ukrýval Jana Zíku, představitele ilegálního výboru KSČ. A také Karel Höger, který napomáhal českým lidem z koncentračních táborů a pod krycím jménem dodával klíčové informace podzemnímu hnutí.

A tak můžeme slovy publicisty Stanislava Motla konstatovat: „Herci se účastnili odboje, byť ne všichni. Svět není černobílý a jak se praví v Talmudu, nikdy nesuď člověka, když nežiješ jeho osud. Mýtus, že se herci nezapojili do odboje, pramení zřejmě z toho, že jsou velmi viditelní.“

Pořad Herci se neúčastnili protinacistického odboje?! z cyklu Jak to bylo doopravdy připravila a moderuje Ivana Chmel Denčevová, hostem byl Stanislav Motl, režii měl Michal Bureš.  

Spustit audio

Související