Hugo Haas: „Co se po mně chce? Chce se mě trhat na kusy?!“
„Já chodil na konzervatoř. Tam jsem se učil trochu zpívat a taky jsem chodil k Janáčkovi do fonetiky a vůbec jsem se nezajímal o drama, o herectví,“ vyprávěl o svých počátcích jeden z nejvýraznějších herců meziválečné generace Hugo Haas (19. 2. 1901–1. 12. 1968).
Jeho mimořádný herecký talent byl objeven, až když bylo žákům pěveckých oborů nakázáno, že se musejí učit deklamovat.
Hugo Haas se prosadil jako divadelní i filmový herec. Dokázal zahrát téměř cokoli: milovníky, uťápnuté maminčiny mazánky, postarší usedlé pány, bonvivány... Třeba ve filmu Ať žije nebožtík si dokonce krátce zahrál i ženu. A jako obvykle výborně. S minimem líčidel byl přinejmenším stejně přesvědčivý jako Dustin Hoffman v Tootsie.
Propuštěn s okamžitou platností
Když Haas ve filmu Muži v offsidu jako postarší pan Načeradec říkal: „Co se po mně chce? Chce se mě trhat na kusy?!“, a to mu bylo pouhých 30 let.
Proslul veselohrami, jeho životní rolí se ale stala v roce 1937 postava tragická, která jakoby předznamenala jeho další osud.
Krátce po ztvárnění doktora Galéna ve filmovém zpracování Čapkovy Bílé nemoci – a shodou okolností v době, kdy na prknech Národního divadla hrál konzula Busmana v další Čapkově hře R.U.R. – se z hvězdy stal uprchlík.
Mohl za to dopis z vedení Národního divadla, který mu přišel domů dva týdny před nacistickou okupací: „Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností.“
Do té doby u nás natočil na třicet celovečerních filmů, dvě desítky jich napsal a režíroval, stál u zrodu zvukového filmu a rozvinul žánr společenských situačních komedií.
Krátce po okupaci uprchl ze země. Nejprve do Francie, pak do USA, kde hrál, produkoval a režíroval filmy. Na konci 50. let se vrátil do Evropy, od roku 1961 žil ve Vídni.
Návštěva po 25 letech
V listopadu roku 1963 se po bezmála čtvrtstoletí přijel podívat do Prahy. Jeho návštěva byla dlouho připravovaná a pečlivě natáčená na kameru i magnetofon. Tyto nahrávky jsou uloženy i v rozhlasovém archivu. Je na nich zachyceno Haasovo klábosení s někdejšími hereckými kolegy v šatně Národního divadla.
Hugo Haas staré kamarády baví vtipy a veselými historkami – vzpomíná například, jak mu Zdeněk Štěpánek na jevišti nechtěně utrhl vousy. Na nahrávkách z veřejných besed zase vzpomíná na svůj život.
Například na setkání se slavným anglickým hercem Charlesem Laughtonem nebo německým dramatikem Bertoltem Brechtem. I na něj vzpomínal s humorem: „Bert byl zajímavej člověk, ale takovej ustrašenej, poněvadž jeho žena byla taková basistka, víte...?“
Po roce 1963 se Haas i přes své sliby do Prahy nikdy nevrátil. Jednak kvůli silnému astmatu, patrně i kvůli vzpomínkám a možná se v rodné zemi už necítil dobře. Zemřel 1. prosince 1968.
Celý pořad si poslechněte v audiozáznamu.
Související
-
Ivan Sviták v obnoveném převleku za vědce
Filosof Ivan Sviták působil jako pedagog, vědecký pracovník a spisovatel, ale také jako ideový a politický inspirátor.
-
Rudá hitparáda. Zpívalo se o Stalinovi, plnění plánu i náboru traktoristek
Propagandistickou písňovou tvorbu komunistické orientace přestavují v našem výběru zlatý fond, dobové hity i raritní nahrávky.
-
Aprílový humor v časech reálného socialismu
Aprílové žertíky spojené s 1. dubnem mají u nás – a to i mediálně – zakořeněnou tradici. Přestože tato tradice platí i pro 30. dubna, není toto datum v dnešní době ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
