Dav zlynčoval v květnu 1945 režiséra Svitáka. „Bylo to organizované. Aby nepromluvil,“ tvrdí Motl

„Když obyvatelé Prahy v posledním týdnu války proti nacistům povstali, dávná nevraživost vůči Němcům přerostla v násilí. Pražané zajaté německé vojáky polévali benzínem a upalovali. Desítkám z nich vyryli do masa hákové kříže a pak je oběsili na pouličních lampách,“ napsal v knize Zdivočelý kontinent spisovatel Keith Lowe.

Smutný osud v květnových dnech roku 1945 dostihl i režiséra Svitáka. „Dav ho vlekl pražskými ulicemi 10. května 1945,“ připomíná v pořadu Jak to bylo doopravdy publicista Stanislav Motl. „Vlekli ho přes Národní třídu ke kostelu sv. Martina a tam byl ubit.“

„Den před tím do jeho domu přišel dav – včetně mnohých jeho spolupracovníků – a dovlekl ho do Bartolomějské ulice na policejní stanici. Ráno ho policie vystrčila ven, jenom ve spodním prádle a tam ho onen dav očekával,“ popisuje Motl.

Režisér Otakar Vávra k tomu Motlovi řekl: „Byl to lynč se vším všudy. To byla doba, kdy se lidé začnou mstít za celou dobu okupace. A mstí se na čemkoliv, co jim padne pod ruku. Žádná spravedlnost. Žádný soud. To nepřipadá v úvahu. Ta první doba byla taková.“

Filmař Sviták

Otazníky kolem smrti Jana Svitáka zůstávají i v současnosti. Údajně měl mít Sviták informace o tom, kdo chodil za nacistů udávat. Těžko říci, do jaké míry to je fáma a do jaké míry to mohla být skutečnost.

Čtěte také

Když český lid povstal. Připomeňte si události z přelomu dubna a května 1945

Je třeba dodat, že Svitákovo postavení v období protektorátu bylo velmi významné. Působil v různých vedoucích funkcích ve filmovém průmyslu, s nacisty byl v častém kontaktu. V barrandovských ateliérech vznikaly české filmy.

„Byl tady Úřad říšského protektora v Čechách a na Moravě. Tam byl odbor, který zprostředkovával těžkou kontrolu nejen toho, co se natáčelo, ale také toho, co šlo do kin, do distribuce. Je třeba dodat, že tehdy natáčená ‚lehká témata‘ nacistům v podstatě vyhovovala,“ vysvětluje Motl.

Beztrestnost

Jak se dívat na tehdejší události? Několik let nacistické hrůzovlády se bezpochyby na lidech podepsalo. Bylo nezbytné označit a potrestat viníky. Ale jak se dívat na to, co i tehdy bylo zjevně nespravedlivé a nehumánní?

Čtěte také

BONUS: Jako kdyby v květnových dnech vjel do lidí démon, vzpomínají pamětníci na jaro 1945

Takové otázky vyvolává i jeden z dekretů tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše, který podepsal 27. října 1945. Byl to dekret o národní cti. „Tím byla zajištěna beztrestnost bezpečnostním orgánům, dopustivším se přehmatů,“ shrnul dokument Ferdinand Peroutka.

V lednu roku 1946 se konala 1. celostátní konference odborů a i tam se dotyční vrátili k danému tématu a bylo přijato usnesení: „Žádáme, aby vláda a parlament učinily bezodkladné opatření, aby pro revoluční činy a národní očistu nemohl být nikdo, ať z jakýchkoliv důvodů stíhán.“

Motl: Organizovaný lynč

U obtížných témat z historie se často používá rčení „taková byla doba“. Může to být povzdech, může to být třeba i otázka svědomí, či akceptace osobní odpovědnosti, ale také to může být výmluva.

A toto rčení se objevilo také v souvislosti s příběhem Jana Svitáka. Byl konec jeho života popřením i tehdejších zákonů?

Čtěte také

Češi udávali, ale ne víc než jiní. Nacisté hledali za války kolaboranty mezi dělníky, míní Padevět

„Bezesporu to bylo v rozporu se zákonem. Na lynči se – bohužel – podílela i česká policie, protože vyhodila Svitáka davu. Měli ho třeba soudit a odsoudit, ale lynč je špatným řešením. Několik let jsem hledal jakýkoliv dokument, že Sviták byl vinen. Ale žádný takový jsem nenašel,“ zdůrazňuje pro Český rozhlas Plus publicista Motl.

„Psal jsem o tom v knize Mraky nad Barrandovem. Vždy, když se objevím u kostela sv. Martina, kde Sviták tak potupně zahynul, se snažím vybavit si situaci, kdy se lidé stávají samozvanými soudci. Třeba to byl i strach, snaha o vykoupení své vlastní viny,“ přemítá publicista nad otázkou pořadu Jak to bylo doopravdy, zda s koncem války nepřišla nespravedlivá vendeta.

Motl odpovídá: „Jsem přesvědčený – z toho, co vím – že ten lynč byl organizovaný. Aby Sviták nepromluvil.“

„Takové příběhy se neodehrávaly jenom u nás, ale třeba i ve Francii. Po válce bylo nutno si najít obětní beránky a často se hledají právě mezi lidmi známými. A to byl i Jan Sviták,“ uzavírá Motl. 

Poslechněte si celé Jak to bylo doopravdy, v premiéře jste pořad mohli slyšet v roce 2019.