Jak bývalý vídeňský starosta nedostal státní vyznamenání. Poškodil skandál Helmuta Zilka Česko?
Jen obtížně bychom hledali dějinné období bez špionů, získávání informací, vytváření dezinformací a snahy ovládat dění. Za studené války vygradovaly špionské operace do neobyčejných výšin. A některé později vyplynuly na povrch. Takový byl i skandál z října 1998. Nejvyšší státní vyznamenání Řád bílého lva měl obdržet zasloužilý rakouský politik a podporovatel česko-rakouských vztahů Helmut Zilk, o kterém v té době média psala, že spolupracoval se Státní bezpečností.
Bývalý vídeňský starosta Helmut Zilk byl podle tehdejších informací vědomým spolupracovníkem StB s krycím jménem Holec a za své služby pro komunistickou rozvědku obdržel finanční odměny a hodnotné dary.
Výsledkem skandálu, že se prezident Václav Havel rozhodl Zilkovi Řád bílého lva neudělit.
„Byl to skandál nebývalých rozměrů a aféra vedla také k debatě o věrohodnosti a autenticitě svazků Státní bezpečnosti,“ přibližuje host pořadu historik Jan Kalous.
Exstarosta a StB?
Zilk byl výraznou osobností. Ve své profesní dráze byl programovým ředitelem rakouské státní televize a rozhlasu, poté ministrem školství a deset let úspěšným starostou města Vídně. Charismatická osobnost, bonviván s rozsáhlými kontakty i ambicemi. A právě takové se hodily, vysvětluje historik Kalous:
Čtěte také
„Československá rozvědka potřebovala získávat nejrůznější typy informací, navázat kontakty pro jejich získávání a Zilk byl důležitou osobností rakouského života. Měl styky v oblasti sociální demokracie i v prostředí Komunistické internacionály, a to se československým komunistům hodilo.“
Styky se Zilkem navázal kulturní atašé velvyslanectví a zároveň „ideologický spolupracovník rozvědky“ František Stárek v polovině 60. let, kdy se televize domluvily na pořadech Rozhovory Praha–Vídeň. Během tří let se konalo 58 setkání.
Tehdy už byl „řídícím důstojníkem“ Zilka rozvědčík Ladislav Bitmann.
Čtěte také
Dlužno dodat, že podle historika Kalouse neexistuje samotný vázací akt. „Ten ve svazku zachován není, ale existuje řada zápisů ze schůzek a dalších dokumentů, které svědčí o tom, jak intenzivní tato spolupráce byla,“ říká a zdůrazňuje: „Zilk musel vědět, že lidé, se kterými se stýká, nejsou jenom diplomaté.“
Změna přišla po srpnové okupaci Československa v roce 1968, kdy Zilkův řídící důstojník Bitmann utekl do USA, kde sdělil veškeré nabyté informace o agenturní síti. „Zilk znejistěl a obával se dekonspirace,“ říká historik a doplňuje: „Začal se československé rozvědce vyhýbat a ta s ním přerušila spolupráci.“ Příslušný archivní svazek byl uložen roku 1973.
Nevědomá spolupráce
Po skandálu byla zřízena komise, která konstatovala, že „vědomě Zilk se Státní bezpečností nespolupracoval“. Prezident Václav Havel ho přijal na soukromé audienci, někteří vrcholní politici (například Václav Klaus či velvyslanec Jiří Gruša) se Zilkovi veřejně omluvili.
Čtěte také
Spor tak ukázal nezbytnost otevření archivních materiálů co nejširší veřejnosti, míní historik.
Ovšem aby toho nebylo málo, objevily se následně také úvahy, že Zilk mohl pracovat jak pro komunistické estébáky, tak pro některou ze západních demokratických zpravodajských složek.
„Naštěstí dlouhodobě Zilkův skandál Českou republiku nepoškodil, ale vyvolal krátkodobé vzedmutí emocí. Zilkův spis je dnes už jen materiálem pro historiky. Ale výsledkem byla také debata o povaze materiálů StB,“ přibližuje historik a dodává:
„Státní vyznamenání by mělo být uděleno pouze osobnosti, která je morálně silná a způsobilá takové vyznamenání přijmout.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
