pondělí 30. dubna
Rozhlas pod hákovým křížem
Protektorátní vysílání sloužilo okupační propagandě. Díky mystifikaci některých českých hlasatelů ale někdy dodávalo utlačeným i naději.
S datem konce 2. světové války byly tak trochu problémy. Řadu desetiletí jsme slavili 9. květen, posléze se Dnem osvobození stal 8. květen. Proč? Souviselo to s tím, kdo bude považovaný za osvoboditele: jestli to bude Rudá armáda, jiná spojenecká vojska do Prahy podle dohod vstoupit nesměla, anebo přiznáme, že se Pražané osvobodili tak trochu sami. Díky obdivuhodné statečnosti účastníků Pražského povstání.
V dalších dnech a hodinách se pak povstání šířilo i do dalších měst a míst na území protektorátu. Záměrem českých komunistů ale bylo udržet a podporovat dezinformaci, že Prahu – a tím celou zemi – osvobodil Sovětský svaz a Rudá armáda 9. května 1945.
Host pořadu historik Tomáš Jakl k tomu říká: „Na území českých zemí vstoupily pozemní boje plnou silou v polovině dubna 1945. Hlavní směry spojeneckého postupu vedly k hlavním centrům nacistické moci, tedy k městům, jako byl Berlín a Vídeň.“
Rudá armáda postupovala na Moravu a Čechy prostřednictvím vojsk pozemního, vojenského letectva, protivzdušné obrany a vojsk lidového komisariátu vnitřních věcí NKVD.
Po dobytí Berlína se Rudá armáda vydala 6. května 1945 na cestu k osvobození Prahy. Říkalo se tomu Pražská operace. Připomeňme, že vedle Rudé armády se jí zúčastnily také jednotky dvou rumunských armád, Československý armádní sbor a 2. polská armáda. V Praze v té době ale probíhalo Pražské povstání.
Historik Petr Prokš říká: „První květnové dny roku 1945 byly i pro povstaleckou Prahu velmi kritické. Povstání českého obyvatelstva, české policie a četnictva i bývalých příslušníků československé armády, čelilo přesile německé armády a jednotek Waffen SS. Povstalcům sice v prvních dnech pomohly jednotky Ruské osvobozenecké armády, ty však kvůli nedohodě s Českou národní radou hlavní město opustily. Americká armáda zůstala v západních Čechách, podél demarkační linie.“
Kritické byly tyto dny nejen kvůli absenci informací a vojenské pomoci. Povstalcům totiž chyběly zbraně a další vojenský materiál. A snahy exilových politiků tady skončily neúspěchem. A do toho v celém rozsahu vstoupila „vysoká politika“.
Rudolf Stroebinger v knize Poker o Prahu píše: „Náčelník sovětského generálního štábu generál Antonov neuznává kapitulaci německé armády v Remeši. Musí být podepsána v hlavním berlínském stanu Rudé armády.“
Proč právě takové manévry? Proč tak Sověti postupovali? Historik Jakl na to říká: „Přestože polovina střelného prachu, které Rudá armáda za 2. světové války vystřílela, pocházel z dodávek od spojenců ze Západu, tak se Stalin tvrdošíjně snažil vytvářet dojem, že vítězství nad Hitlerem je pouze jeho zásluha. Dá se říci, že žárlil na úspěchy Spojenců a chtěl zaretušovat i své spojenectví s Hitlerem z let 1939 až 1941. Prostě si chtěl své územní zisky udržet.“
Vstup Rudé armády 9. května do Prahy tak byl překvapivý. Původní plány přitom měly být v termínu do 12. května 1945.
Otázkou pořadu Jak to bylo doopravdy tedy je, jestli přišli Sověti do Prahy včas, nebo ne? Historik Jakl odpovídá: „Z hlediska bojů o Prahu přišla sovětská vojska pozdě. Praha se dokázala ,svých Němců‘ zbavit sama. Sovětští tankisté přijeli už do osvobozeného města.“
Celé pátrání po tom, kdo a jak Prahu osvobodil, si můžete pustit na záznamu.
Poslechněte si rozhlasovou rekonstrukci klíčových událostí prvního dne Pražského povstání a bitvy o rozhlas.
U počátku největší akce českého odboje, tedy Pražského povstání, stál dnes už pozapomenutý rozhlasový hlasatel Zdeněk Mančal. Zahájil ho větou: „Je sechs hodin.“
Druhá světová válka má dva konce: zatímco v Evropě skončila 8. května 1945, Japonsko kapitulovalo až 2. září na palubě americké válečné lodi Missouri v Tokijském zálivu.
Václav Žmolík, moderátor
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.