Poválečné tresty za „kolaboraci vleže“ byly přísnější k ženám než mužům, zdůrazňuje historička
Potrestat zločince, kolaboranty a viníky za utrpení, které lidé prožili v období 2. světové války – to byl jeden z hlavních úkolů nejen pro představitele obnoveného Československa, ale i pro mezinárodní společenství. S přípravami se začalo už za války, kdy naše exilová vláda a prezident Eduard Beneš sepsali tzv. dekrety, které měly parametry poválečného potrestání definovat.
Se zatýkáním se začalo hned po 8. květnu 1945, připraveny byly i mimořádné soudní tribunály a zatýkaly se i ženy, které byly obviněny za „kolaboraci vleže“.
Resp. za intimní vztahy s okupanty – nejdřív to mělo být za styky výhradně s vojáky německé armády, velmi rychle se obvinění rozšířilo na další skupiny Němců. A pojem „horizontální kolaborace“ se také objevil už za války, ale ve Francii. A na rozdíl od některých západoevropských států, byl tento paragraf v naší historiografii donedávna zcela přecházený.
O situaci po válce zatčených žen historik uvádí: „Ženy byly ve vězeních a vazbách podrobovány sadistickému sexuálnímu mučení. Oběťmi nebyly jen Němky, ale i Česky, které měly během okupace milostný poměr s Němci,“ napsal po válce historik Benjamin Frommer.
Čtěte také
K tomu v pořadu Jak to bylo doopravdy historička a právnička Eva Janečková dodává: „K mužům se ale nechovali stejně. I proto, že muži obvykle nebyli objekty sexuálního násilí“.
Proč pak Janečková vysvětluje dál: „Důvodů bylo mnoho – ale jedním to, že v retribučním aparátu seděli převážně muži, a ti ta provinění viděli trošičku jinak. Ze sociologického hlediska byli považováni spíš ,za borce‘, kteří dobyli německou dělohu. Naopak česká žena ,vystavila‘ svou dělohu německému vlivu.“
Mandlová, Baarová i Gollová
Zatčeny tak byly velké filmové hvězdy: Adina Mandlová, Lída Baarová nebo Nataša Gollová. Vytýkaly se jim velmi podobné věci: měly mít intimní vztahy s Němci. Řada obvinění ale byla účelová – například vztah Baarové s neblaze proslulým nacistickým ministrem Josephem Goebbelsem probíhal ale ještě před válkou, kdy se s nacistickými představiteli stýkali státníci mnoha dalších států.
Čtěte také
Herečky ale vzbudily velký „hněv lidu“ – takže se na „nějaká fakta“ příliš nehledělo. „Skutečně šlo i o lidové tlaky, majetkový prospěch apod. O spravedlnosti bych v jejich případech určitě nemluvila,“ konstatuje historička.
Do vazeb se ovšem dostaly i ženy veřejnosti neznámé, obvinění byla velmi podobná, stejně tak chování těch, které je zatýkali, hlídali i soudili. Historik Pavel Kmoch říká: „V praxi byly postihovány styky s kýmkoli – resp. pokud byl německé národnosti. Jednalo se o širokou škálu vztahů: od prostých náhodných souloží, přes situací vynucený sexuální styk, až po skutečný citový vztah“.
Veřejné lynčování
„Ženy byly v žalářích vystaveny tzv. lidovému lynčování: byly jim ostříhány vlasy, na záda jim namalovali hákový kříž, vlekli je ulicemi a často je nutili spoře oblečené zametat ulice, ve vazbě byly častokráte znásilňovány, bití bylo na denním pořádku.“ Nikdo neprotestoval, téměř se jich nikdo – kromě jejich rodiny –, ani nezastal. Tehdejší „vůle lidu“ stála nad vším a byla to vhodná zástěrka pro nejrůznější nepravosti.
Čtěte také
Dnes se tak dozvídáme příběhy různých neznámých žen – například tři mladé, naivní a po ocenění toužící dívky z Benešova alias „Tři Codonas“, kterým sice spolupráce s nacisty prokázána nebyla, ale potrestány byly.
Další byla učitelka hudby, která byla obviněna a posléze odsouzena za styk s vojákem německého Wehrmachtu. Hájila se tím, že se k ní – tělesně postižené –, choval vlídně a na veřejnosti se s ním neobjevovala. „Ve vazbě strávila poměrně dlouhou dobu, vyšetřovalo se, jestli její styky překračovaly nezbytně nutnou míru,“ popisuje historička s tím, že trestu nakonec neunikla ani ona.
Na otázku pořadu, jestli byly tresty za „kolaboraci vleže“ přísnější k ženám než k mužům, Eva Janečková odpovídá: „Tresty pro ženy byly rozhodně přísnější, ale trestány byly převážně ženy, a to bez ohledu na to, o jak závažná provinění šlo.“
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy Ivany Chmel Denčevové.
Související
-
Politika a sport: Byly olympijské hry v Berlíně v roce 1936 pro československé sportovce svátkem?
Olympijské hry jsou nejen sportovní soutěží, ale také symbolem ideálů, které přinášejí od dob antiky. I sport se ale dostával do vleku politických událostí.
-
Zákon na ochranu lidově demokratické republiky se stal gilotinou, míní historik Tůma
Zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky vlastně symbolizuje komunistické Československo. Na jeho podkladu byly odsouzeny tisíce lidí.
-
Stalin nejdřív zakázal, aby KSČ proti nacistům bojovala, popisuje historik
Komunistická propaganda nám mnoho let „lila“ do hlav informace, podle kterých proti nacismu bojovali pouze neohrožení komunisté. Jako by v odboji nebyl zapojen nikdo jiný.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.